Článek „Logo za 21000 aneb srážka s blbcem“, ve kterém jsem se dostal do sporu s jistým exotem a pobavil tak značnou část IT komunity, mi potvrdil známou pravdu, že o kontroverzní článek je vždy největší zájem. Jeho uvedením jsem dvojnásobně překonal rekord návštěvnosti blogu, četnost komentářů i veškerá má očekávání. Přesto jsem večer po jeho uvedení neměl dobrý pocit. Nešlo o to, že bych se domníval, že jsem někomu ukřivdil, nebo že bych s názory uváděnými v článku nebyl ztotožněn. Bál jsem se stopy, kterou po sobě na internetu zanechávám.

Článek ve mně vyvolal otázku, zda mohu na svém blogu, který je naprosto jasně spojen s mou osobou, svobodně publikovat názory bez ohledu na to, jaký budou mít důsledek na mé podnikání. Přemýšlel jsem o dopadu článku, pokud by jej četli moji klienti či obchodní partneři. Co když budou s tím exotem soucítit a mě budou mít za agresivního, namyšleného bloggera?

Podle mého chápání je blogování jedinečný způsob sdílení informací, který nemá obdoby. Díky tomu, že mezi pisatelem a příjemcem sdělení neexistuje prostředník, zůstává informace naprosto nezkreslena. Blogování považuji za absolutní možnou svobodu a právě v tom, že mohu svůj ničím nezkreslený názor sdělit veřejnosti, je jeho síla. Otázkou však zůstává, zda mi využití této síly přinese více škody nebo užitku. Pokusím se nad tím v několika následujících řádcích zamyslet.

Pokud bych se ohlížel, zda můj blog bude číst potenciální klient, rozhodující se na základě mých článků o navázání spolupráce, nemohl bych napsat vůbec nic. Už tím, že na můj Twitter napíšu „Ti co volí Paroubka, se patrně domnívají, že slovo vůl je od slova volit.“, bych mohl teoreticky přijít o 28% zákazníků, kteří si status přečtou. Nejdůležitější otázkou tedy je, zda mám vůbec zájem o klienta, který s mými názory zásadně nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že se výrazně liší náš osobní pohled na svět, je velice nepravděpodobné, že v pracovních záležitostech bychom se shodli. Totéž co pro klienty platí i pro obchodní partnery. Beru to zkrátka tak, že člověk, který si přečte můj blog a usoudí, že jsem debil, není hoden spolupráce se mnou. O takovém člověku bych nejspíš také usoudil, že je debil a s debily já nespolupracuji.

Po uvědomění si tohoto závěru, vnímám svůj poslední článek opět v dobrém světle a i nadále jsem připraven psát cokoliv, co mě napadne a co si myslím. Nepřemýšlet o tom, co na článek řeknou lidi, by podle mě měla být zásada každého dobrého bloggera. Takové přemýšlení je totiž cenzura jako každá jiná a připravuje bloggera o onu obrovskou dávku svobody, kterou mu blog nabízí.

A co vy? Spojujete blog se svým jménem? Přemýšlíte, jaké důsledky pro vás mohou v budoucnu vaše články mít?

A co plánuji do roku 2010?

Pracovní výzvy

Jelikož jsem se rozhodl pár méně úspěšných činností s koncem roku ukončit, plánuji rozjet několik nových. Nápadů mám opravdu mnoho, a i když jsou dobré, většina jich realizována nebude. Výzvy a plány, které jsem odhodlán v roce 2010 realizovat, jsou tyto:

• Spolupráce s jednou z předních internetových agentur na pozici SEO konzultanta
• Úspěšný rozjezd rodinného eshopu
• Vytvoření české Maemo komunity okolo webu MyMaemo.cz
• Vytvoření úspěšného blogu BadGuy.cz
• Získání nových pracovních zkušeností a kontaktů
• Pokračování v již zaběhnutém podnikání

Osobní výzvy

Jak už jsem se zmínil, mou největší chybou v roce 2009 byl výběr vysoké školy, s kterou jsem v mnoha ohledech nebyl spokojen. Napravit tuto chybu je mým největším cílem. Toto jsou mé osobní plány pro rok 2010:

• Dostat se na Karlovu univerzitu, Fakultu sociálních věd, obor Marketingová studia a PR
• Zdokonalit se v anglickém jazyce a milionu dalších věcí
• Koupit si nové auto
• Cestovat. Momentálně mám v roce 2010 v plánu tři pobyty v zahraničí.
• Užívat si života ještě více než v roce 2009

A co budu dělat na Silvestra?

Oslavím ho se svými přáteli a do nového roku vstoupím s úsměvem. Jsem přesvědčen, že rok 2010 bude plný úspěchů a příležitostí nejen pro mě, ale také pro vás, čtenáře tohoto blogu.

Jsem freelancer a nestydím se za to

Důvod, proč nechci budovat firmu, je jednoduchý. Být úspěšný freelancer je pohodlnější a praktičtější než mít úspěšnou firmu. O svém životě si rozhoduji sám, nejsem k ničemu vázaný, za nikoho zodpovědný, jsem dostatečně zajištěný, cestuji a užívám si života.

Vybudování úspěšné firmy oproti tomu přináší zodpovědnost za její zaměstnance, neustálé dohlížení, zda vše funguje a tvrdou práci 12-15 hodin denně. Těžce vydělané peníze je nutné cpát zpět do firmy a stále hrozí, že se plány sesypou a skončím v dluzích. To vše kvůli vizi, že jednou firmu prodám za spoustu peněz.

Na budování firem nejsou podmínky

Dnešní podmínky navíc vybudovat IT firmu takřka nedovolují. Když porovnáme internetovou realitu nyní a v devadesátých letech, zjistíme, že současný internet má úspěšných firem dost. Zavedené firmy mají dostatečný kapitál a nováčky mezi sebou vidí jen velmi nerady. Tenkrát před deseti lety bych vybudování firmy možná také zvažoval.

Složení současné IT generace

Dalším důvodem, proč současná generace nebuduje firmy, je její složení.

Studenti

Díky dnešní dostupnosti internetu je z velké části tvořena studenty, kteří si chtějí jen přivydělat a o svém budoucím směřování nemají žádné potuchy.

Flákači a lamy

Dále ji tvoří flákači a lamy, kteří se snaží vydělávat na affiliate programech, MFAčkách, SEO šamanství, atd. Právě o těch je myslím článek. Nicméně zaměňuje tyto flákače s celou generací, která se podnikání v IT seriózně věnuje.

Nezávislí profesionálové

Poslední část současné IT generace tvoří lidé jako já, freelanceři, kteří mají svou stálou klientelu, dostatečné příjmy, pohodlný život a vůbec žádný důvod zakládat větší firmu. Ne, že by nechtěli nic dokázat, ale stačí jim to dokázat pod svým jménem.

Nikoliv zkurvený, ale lepší přístup k životu

Rozdíl mezi současnou a předchozí generací je tedy hlavně v jejich myšlení a přístupu k životu. Zatímco předchozí generace se roky dřela, aby vybudovala velkou úspěšnou firmu, současná generace podniká sama za sebe. Není přece třeba živit desítky zaměstnanců, stačí živit sebe, mít méně starostí, více volného času a svobodu.