Nechci Posterous, je to další výstřelek, další zbytečná věc, která mi bude akorát brát čas. Mám přeci Twitter a blog. Mělo by to stačit. Nestačí.
V poslední době se mi často stává, že narazím na zajímavou fotku, video či myšlenku, která se do 140 znaků na Twitteru nevejde. Zkracuju, škrtám, vyhazuju, až je myšlenka hustá jako beton. 140 znaků je však zatraceně málo. „Napíšu o tom na blog,“ řeknu si nakonec. Roztahuju, plácám, kecám, ba dokonce i lžu. Výsledkem je článek řídkej jako… raději nepřirovnávat.
Dnešní článek bude tak trošku filosofický. Inspiroval mě k němu můj poslední, poměrně kontroverzní článek, který kromě toho, že se stal nejúspěšnějším příspěvkem na mém blogu, ve mně vyvolal řadu otázek.
Článek „Logo za 21000 aneb srážka s blbcem“, ve kterém jsem se dostal do sporu s jistým exotem a pobavil tak značnou část IT komunity, mi potvrdil známou pravdu, že o kontroverzní článek je vždy největší zájem. Jeho uvedením jsem dvojnásobně překonal rekord návštěvnosti blogu, četnost komentářů i veškerá má očekávání. Přesto jsem večer po jeho uvedení neměl dobrý pocit. Nešlo o to, že bych se domníval, že jsem někomu ukřivdil, nebo že bych s názory uváděnými v článku nebyl ztotožněn. Bál jsem se stopy, kterou po sobě na internetu zanechávám.
Článek ve mně vyvolal otázku, zda mohu na svém blogu, který je naprosto jasně spojen s mou osobou, svobodně publikovat názory bez ohledu na to, jaký budou mít důsledek na mé podnikání. Přemýšlel jsem o dopadu článku, pokud by jej četli moji klienti či obchodní partneři. Co když budou s tím exotem soucítit a mě budou mít za agresivního, namyšleného bloggera?
Podle mého chápání je blogování jedinečný způsob sdílení informací, který nemá obdoby. Díky tomu, že mezi pisatelem a příjemcem sdělení neexistuje prostředník, zůstává informace naprosto nezkreslena. Blogování považuji za absolutní možnou svobodu a právě v tom, že mohu svůj ničím nezkreslený názor sdělit veřejnosti, je jeho síla. Otázkou však zůstává, zda mi využití této síly přinese více škody nebo užitku. Pokusím se nad tím v několika následujících řádcích zamyslet.
Pokud bych se ohlížel, zda můj blog bude číst potenciální klient, rozhodující se na základě mých článků o navázání spolupráce, nemohl bych napsat vůbec nic. Už tím, že na můj Twitter napíšu „Ti co volí Paroubka, se patrně domnívají, že slovo vůl je od slova volit.“, bych mohl teoreticky přijít o 28% zákazníků, kteří si status přečtou. Nejdůležitější otázkou tedy je, zda mám vůbec zájem o klienta, který s mými názory zásadně nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že se výrazně liší náš osobní pohled na svět, je velice nepravděpodobné, že v pracovních záležitostech bychom se shodli. Totéž co pro klienty platí i pro obchodní partnery. Beru to zkrátka tak, že člověk, který si přečte můj blog a usoudí, že jsem debil, není hoden spolupráce se mnou. O takovém člověku bych nejspíš také usoudil, že je debil a s debily já nespolupracuji.
Po uvědomění si tohoto závěru, vnímám svůj poslední článek opět v dobrém světle a i nadále jsem připraven psát cokoliv, co mě napadne a co si myslím. Nepřemýšlet o tom, co na článek řeknou lidi, by podle mě měla být zásada každého dobrého bloggera. Takové přemýšlení je totiž cenzura jako každá jiná a připravuje bloggera o onu obrovskou dávku svobody, kterou mu blog nabízí.
A co vy? Spojujete blog se svým jménem? Přemýšlíte, jaké důsledky pro vás mohou v budoucnu vaše články mít?
Nelekejte se, svou sexuální orientaci jsem opravdu nezměnil. Rozhodl jsem se však využívat novou službu Google Buzz, do češtiny přeloženou jako Google Hlášky.
Službu nebudu dlouze popisovat, jelikož věřím, že jste ji již zaregistrovali. Pro ty, kteří ji přeci jen neznají, je to sociální síť podobná Twitteru či Facebooku, která je navázána na Gmail a váš Google účet. Více o službě například v článku na Živě.cz.
A co je cílem tohoto článku? Zcela sobecky přiznávám, že získání followerů na Google Buzz. Takže jestli chcete být buzzerováni mou maličkostí, přidejte si mě ZDE.
Inspirován nápadem seskupit Plzeň na Twitteru, který publikoval Fremy na svém blogu, jsem se rozhodl seskupit uživatele Twitteru, kteří žijí, pracují či studují v Ústí nad Labem.
Na adrese @badguycz/usti jsem proto vytvořil seznam Twitteristů – Ústečáků. Pokud mezi ně patříte a nápad se vám líbí, napište mi prosím o zařazení do seznamu v komentářích pod článkem, případně mě kontaktujte jiným způsobem.
Tento seznam přinese jeho členům několik výhod, ať už to jsou aktuální informace z města nebo třeba navázání nových přátelství. Tak doufám, že se přidáte a těším se na vás!
Pokud nejste Ústečáci, nevadí. Můžete začít sledovat alespoň můj Twitter účet.
Zaujalo vás spojení Hulán a sex? Tak o tom se v článku nedozvíte vůbec nic. Tématem článku je linkbaiting a nadpis posloužil jako malý příklad. Jestli Vás zajímá, jakými způsoby lze o sobě dát vědět na internetu, pak čtěte dál.
V čem spočívá síla linkbaitingu?
Jedná se o vytváření obsahu, který čtenáře něčím zaujme nebo překvapí. Čtenář je po přečtení naštvaný, pohoršený, pobavený, (doplňte, co chcete)a odkaz pošle svým přátelům. Povědomí o vašem obsahu a odkazy na něj tak rostou geometrickou řadou.
4 strategie linkbaitingu
„Aby obsah zaujal, musí být jedinečný. Musí působit na emoce nebo být přínosem.“
1/ Kontroverzní linkbaiting
Kontroverzní linkbaiting je nejjednodušší metodou pro ty, kteří mají netypické názory, vysoké sebevědomí a chuť diskutovat. Spočívá především v tom, že většina lidí nebude s vašimi názory souhlasit, bude vám oponovat a myslet si o vás, že jste blbci. Přesto se k vám budou stále vracet, aby zjistili, co jste zase zplodili za kravinu. Reklama, kterou vám tito lidé dělají je především negativní. I to je ovšem druh reklamy a vaše návštěvnost bude stoupat závratnou rychlostí.
Nástroje kontroverzního linkbaitingu: menšinové názory, provokace, útočnost, kritika, vyvolání závisti a negativních emocí
Feministky.cz – kontroverzní, ale také velmi zábavný web
Radek Hulán – na kontroverzi postavil kariéru, dnes se už krotí
2/ Zábavný linkbaiting
Zábavný linkbaiting je pravým opakem kontroverzního. Cílem je vyvolat pozitivní emoce a čtenáře pobavit. Čtenář bude chtít rozveselit také své přátele, a proto na vás odkáže.
Můžete psát vtipné texty, vytvářet různé hry, zábavné aplikace, aplikace pro facebook nebo videa. Fantazii se žádné meze nekladou a cíl je jediný. Pobavit!
Nástroje zábavného linkbaitingu: vtip, hravost, nápad, vyvolání pozitivních emocí
Cílem tohoto druhu linkbaitingu je poskytnout čtenářovi něco, co nikde jinde nezíská. Mohou to být odborné znalosti nebo webové aplikace, přinášející nové, nečekané možnosti. Důležité je, aby obsah byl užitečný, informačně nebo funkčně hodnotný.
Nástroje užitečného linkbaitingu: znalosti, zkušenosti, dobrý nápad, vynalézavost
Plusy:
Nevznikají nepřátelé (kromě závisti).
Děláte užitečnou věc, jste přínosem
Vzrůstá vaše autorita
Na dobrém nápadu můžete hodně vydělat.
Mínusy:
Potřeba špičkových znalostí a zkušeností (při blogování)
Potřeba hodně dobrých nápadů (při vývoji webových aplikací)
Až na výjimky, asi nejpomalejší metoda
Příklady:
Články Marka Prokopa, či jakýchkoliv jiných uznávaných odborníků.
Webové aplikace jako Google, Facebook, Twitter
Esemes.cz – menší český projekt, který je zajímavý díky své jednoduchosti
Boofi.net – filmová sociální síť, která mě poměrně zaujala
4/ Ostatní linkbaiting
K ostatnímu linkbaitingu můžeme přiřadit věci trefné, aktuální nebo neobvyklé, ale i cokoliv jiného. Je to jen o nápadech. Čím zajímavější nápad bude, tím více odkazů a čtenářů získáte.
Příklad:
Plaváčkův blábolník – že jsou Plaváčkovi příspěvky neobvyklé a často trefné, to nelze popřít
Nelekejte se, svou sexuální orientaci jsem opravdu nezměnil. Rozhodl jsem se však využívat novou službu Google Buzz, do češtiny přeloženou jako Google Hlášky.
Posted in BadGuy plácá nesmysly | Comments (4)