Posts Tagged ‘BadGuy’
V září loňského roku jsem nastoupil na školu, která mě nebavila, a o které jsem od začátku věděl, že její úspěšné absolvování není reálné. Měl jsem se přizpůsobit cizímu prostředí, novému způsobu života a k tomu všemu mi zbývalo několik náročných zakázek z prázdnin. Začalo toho na mě být moc.
Místo abych problémy řešil, trávil jsem celé dny sledováním filmů, bezcílným flákáním na Facebooku, ponocováním a spánkem do pozdního odpoledne. Přestože má nespokojenost rostla a stále častěji jsem upadal do depresí, od problémů jsem pořád utíkal.
Až jsem jednou při brouzdání na internetu narazil článek Petra Máry o GTD. Zjistil jsem si víc a velmi mě to zaujalo. Getting Things Done mi jako time-managmentová metoda slibovala řešení nahromaděných problémů a Petr Mára vyhlížel jako prototyp spokojeného člověka bez starostí, užívající si života plnými doušky. Po zhlédnutí Digitu na téma GTD jsem se rozhodl, že metodu vyzkouším.
Pročetl jsem desítky článků včetně knihy „Mít vše hotovo“, vybral si vhodné pomůcky a pomalu začal budovat svůj systém. Postupně jsem jej vylepšoval a procházel různými nástroji od RTM přes Doit.im až k dnešnímu GQueues. Používané nástroje však nejsou zas tak důležité. Daleko důležitější je změna, která zasáhne vaši mysl, vaši práci, váš život.
Deprese odezněly a já přestal utíkat od svých problémů. Rychle jsem se zbavil povinností, u kterých jsem si uvědomil, že mi nic nepřináší. Školu, která mě nebavila, jsem opustil s vědomím, že za rok zkusím jinou, odpovídající mým představám. Začal jsem mnoho nových projektů, přijal nové zakázky, založil blogy MyMaemo.cz a BadGuy.cz, zlepšil pracovní proces a udělal nový web pro Web-project.cz. Najednou jsem zvládal mnohem víc úkolů a zároveň se zbavil špatného pocitu, že práce čeká, když jdu s přáteli na pivo.
Od té doby se GTD držím. Získal jsem kontrolu nad přítomností a začal hledět více do budoucnosti. Napadají mě dlouhodobé projekty a cíle, získávám nové pozitivní návyky. Když o tom tak přemýšlím, cítím se lépe než kdy dřív.
A pro koho článek píšu? Především pro ty, kteří jsou na tom podobně, jako já před šesti měsíci. Třeba to bude můj článek, na který narazíte jako já na článek Petra Máry. Třeba si budu moct na vašem blogu jednou přečíst titulek „Jak mi BadGuy změnil život“.
GQueues je téměř bezchybný online úkolovník, dokonale se hodící pro GTD. Neříkal jsem to posledně o Doit.im? Říkal, ale GQueues mám čím dál raději.
Když jsem zde psal před 2 měsíci o Doit.im, říkal jsem, že u něj nejspíš zůstanu. Během jeho používání jsem však zjistil, že ne vše běží jak má. Drag & drop funguje jen někdy, občas se aplikace zasekne a jednou jsem dokonce přišel po pádu Doit o několik vložených úkolů.
Přestože se jedná o jedno z nejlepších řešení pro Windows a až vyjde slibovaná verze 2.0, dám Doit určitě druhou šanci, před týdnem jsem přešel na GQueues.
Loading ...
Co nabízí GQueues
Jak už jsem uvedl v úvodu, GQueues je webovou službou nabízející velice přívětivé prostředí. Uživatelské rozhraní je velmi jednoduché, přehledné a celkově na člověka působí příjemným dojmem. Jednoduchý vzhled aplikace však neznamená, že by postrádala důležité funkce. GQueues nabízí vše, co běžný uživatel potřebuje. Ať už je to funkční drag & drop řazení a přenášení úkolů, přidávání poznámek k úkolům nebo poměrně bohaté možnosti sdílení v týmu. Co velice oceňuji, je možnost tvorby podúkolů do libovolné úrovně. Díky ní se mi mnohem lépe daří rozdělovat úkoly na dílčí části typu jít támhle, zavolat tomuhle, udělat tamto. Pokud jste doteď nedokázali menší úkoly s více než jedním krokem rozkládat na jednotlivé akce, věřte, že podúkoly vám s tím pomůžou.
Další skvělou funkcí, kterou ocení především lidé používající pro plánování Google kalendář, je plná synchronizace GQueues s ním. Nejenže když vytvoříte v GQueues úkol a přiřadíte mu datum, objeví se vám v Google kalendáři, ale funguje to i opačně. Pokud vytvoříte, přejmenujete nebo přesunete položku v Google kalendáři na jiný termín, změna se automaticky provede také v GQueues. Je přitom jedno, jestli pracujete s přesností na den, nebo přiřazujete konkrétní hodinu. GQueues zvládá obojí.
Vkládání úkolů
Skvělé možnosti poskytuje GQueues také pro přidávání úkolů. Kromě klasického vložení přímo v aplikaci, nabízí vkládání pomocí emailu, IM zprávy (Google Talk), což je podle mě bezkonkurenčně nejrychlejší možnost přidání úkolu z mobilu, přes webovou aplikaci pro iPhone a Android (při použití Hide User Agent také Maemo*) nebo přes zmiňovaný Google kalendář. Co však považuji za velice praktické, je možnost přidání úkolu přímo z prohlížeče pomocí bookmarku (záložky). K takto vloženému úkolu se totiž automaticky přiřadí www adresa, což je dokonalé například pro úkoly týkající se emailů nebo článků na webu.
*Poznámka: Více o synchronizaci Google kalendáře, GQueues a Nokie N900 naleznete v článku ‘Synchronizace kalendáře, úkolovníku a Nokie N900‘ na MyMaemo.cz.
Závěrem
Pokud bych se měl zaměřit na zápory GQueues, byla by to především absence offline přístupu (pokud by zapracovali na podpoře Google Gears, bylo by to ideální), dále pak občasné delší prodlevy při přecházení mezi seznamy.
Ač by se mohlo zdát, že GQueues je aplikací od Googlu (přihlašování přes Google účet, propojení s Google kalendářem, téměř dokonalá služba), bohužel tomu tak není a autoři aplikace nemají s Googlem nic společného. Na aplikaci se stále pilně pracuje, vychytávají se chybičky a přidávají nové funkce. Stejně by ale bylo nejlepší, kdyby ji Google koupil 
Dnešní článek bude tak trošku filosofický. Inspiroval mě k němu můj poslední, poměrně kontroverzní článek, který kromě toho, že se stal nejúspěšnějším příspěvkem na mém blogu, ve mně vyvolal řadu otázek.
Článek „Logo za 21000 aneb srážka s blbcem“, ve kterém jsem se dostal do sporu s jistým exotem a pobavil tak značnou část IT komunity, mi potvrdil známou pravdu, že o kontroverzní článek je vždy největší zájem. Jeho uvedením jsem dvojnásobně překonal rekord návštěvnosti blogu, četnost komentářů i veškerá má očekávání. Přesto jsem večer po jeho uvedení neměl dobrý pocit. Nešlo o to, že bych se domníval, že jsem někomu ukřivdil, nebo že bych s názory uváděnými v článku nebyl ztotožněn. Bál jsem se stopy, kterou po sobě na internetu zanechávám.
Článek ve mně vyvolal otázku, zda mohu na svém blogu, který je naprosto jasně spojen s mou osobou, svobodně publikovat názory bez ohledu na to, jaký budou mít důsledek na mé podnikání. Přemýšlel jsem o dopadu článku, pokud by jej četli moji klienti či obchodní partneři. Co když budou s tím exotem soucítit a mě budou mít za agresivního, namyšleného bloggera?
Podle mého chápání je blogování jedinečný způsob sdílení informací, který nemá obdoby. Díky tomu, že mezi pisatelem a příjemcem sdělení neexistuje prostředník, zůstává informace naprosto nezkreslena. Blogování považuji za absolutní možnou svobodu a právě v tom, že mohu svůj ničím nezkreslený názor sdělit veřejnosti, je jeho síla. Otázkou však zůstává, zda mi využití této síly přinese více škody nebo užitku. Pokusím se nad tím v několika následujících řádcích zamyslet.
Pokud bych se ohlížel, zda můj blog bude číst potenciální klient, rozhodující se na základě mých článků o navázání spolupráce, nemohl bych napsat vůbec nic. Už tím, že na můj Twitter napíšu „Ti co volí Paroubka, se patrně domnívají, že slovo vůl je od slova volit.“, bych mohl teoreticky přijít o 28% zákazníků, kteří si status přečtou. Nejdůležitější otázkou tedy je, zda mám vůbec zájem o klienta, který s mými názory zásadně nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že se výrazně liší náš osobní pohled na svět, je velice nepravděpodobné, že v pracovních záležitostech bychom se shodli. Totéž co pro klienty platí i pro obchodní partnery. Beru to zkrátka tak, že člověk, který si přečte můj blog a usoudí, že jsem debil, není hoden spolupráce se mnou. O takovém člověku bych nejspíš také usoudil, že je debil a s debily já nespolupracuji.
Po uvědomění si tohoto závěru, vnímám svůj poslední článek opět v dobrém světle a i nadále jsem připraven psát cokoliv, co mě napadne a co si myslím. Nepřemýšlet o tom, co na článek řeknou lidi, by podle mě měla být zásada každého dobrého bloggera. Takové přemýšlení je totiž cenzura jako každá jiná a připravuje bloggera o onu obrovskou dávku svobody, kterou mu blog nabízí.
A co vy? Spojujete blog se svým jménem? Přemýšlíte, jaké důsledky pro vás mohou v budoucnu vaše články mít?
Lituji, ale článek zde již nenajdete. Řekl jsem totiž, že pokud se Pan X (jméno již uvádět nebudu), jehož se článek týkal, omluví, tak ho odstraním. Přestože to byl jeden z nejčtenějších článků tohoto blogu a věřím, že mnoho lidí pobavil, své slovo držím.
Zde uvádím omluvu Pana X v plném znění:
„Dobrý den (čau),
Chtěl jsem se omluvit za dlouhou aféru se sprostýmy emaily. Četl jsem Váš
(tvůj) článek a bylo tam napsáno, že když požádám, že bude článek smazán.
Tak se omlouvám a žádám o smazání, ale chtěl jsem pouze upozornit na to,
že předchozí verze web-projectu.cz byla hezčí.
Předem děkuji.“
Jsem si vědom, že mít negativní článek o své osobě na cizím blogu není příjemné. Vzhledem k tomu, že spor je vyřešen, není proto důvod jej tu nadále ponechávat.
Nelekejte se, svou sexuální orientaci jsem opravdu nezměnil. Rozhodl jsem se však využívat novou službu Google Buzz, do češtiny přeloženou jako Google Hlášky.
Službu nebudu dlouze popisovat, jelikož věřím, že jste ji již zaregistrovali. Pro ty, kteří ji přeci jen neznají, je to sociální síť podobná Twitteru či Facebooku, která je navázána na Gmail a váš Google účet. Více o službě například v článku na Živě.cz.
A co je cílem tohoto článku? Zcela sobecky přiznávám, že získání followerů na Google Buzz. Takže jestli chcete být buzzerováni mou maličkostí, přidejte si mě ZDE.
Tak je to tady. Opět se našlo tupé hovado, které sice nemá gule na to, aby prozradilo vlastní přezdívku (pokud vůbec nějakou má), ale zato se vyzná velmi dobře v mé osobě a naprosto přesně ví, že nemohu být ani trošku úspěšný. Dokonce se mu povedlo vypátrat i mé pravé jméno, pod kterým na blogu nevystupuji pouze proto, aby měla tupá hovada co dělat
Takže abych to uvedl na pravou míru, nejsem nejúspěšnější na světě, nejsem SEO guru ani ředitel vesmíru. Jsem 19tiletý student, který vydělává dost, aby se nemusel o peníze příliš zajímat. Oproti naprosté většině 19tiletých studentů jsem úspěšný 
Flame war najdete zde v DISKUSI NA FAJNBLOG.CZ
Rok 2009 byl pro mě mimořádně úspěšný. Svůj byznys jsem velmi zprofesionalizoval a finanční výsledky tomu odpovídaly. V osobním životě se mi rovněž dařilo. Odmaturoval jsem s vyznamenáním, cestoval, užíval si života. Jedinou chybou byl špatný výběr vysoké školy, ale to napravím v příštím roce. Není zkrátka nic lepšího než být mladý, mít skvělé přátele, rodinu a dostatečný příjem.
A co plánuji do roku 2010?
Pracovní výzvy
Jelikož jsem se rozhodl pár méně úspěšných činností s koncem roku ukončit, plánuji rozjet několik nových. Nápadů mám opravdu mnoho, a i když jsou dobré, většina jich realizována nebude. Výzvy a plány, které jsem odhodlán v roce 2010 realizovat, jsou tyto:
- Spolupráce s jednou z předních internetových agentur na pozici SEO konzultanta
- Úspěšný rozjezd rodinného eshopu
- Vytvoření české Maemo komunity okolo webu MyMaemo.cz
- Vytvoření úspěšného blogu BadGuy.cz
- Získání nových pracovních zkušeností a kontaktů
- Pokračování v již zaběhnutém podnikání
- Vydělání mého prvního milionu
Osobní výzvy
Jak už jsem se zmínil, mou největší chybou v roce 2009 byl výběr vysoké školy, s kterou jsem v mnoha ohledech nebyl spokojen. Napravit tuto chybu je mým největším cílem. Toto jsou mé osobní plány pro rok 2010:
- Dostat se na Karlovu univerzitu, Fakultu sociálních věd, obor Marketingová studia a PR
- Zdokonalit se v anglickém jazyce a milionu dalších věcí
- Koupit si nové auto
- Cestovat. Momentálně mám v roce 2010 v plánu tři pobyty v zahraničí.
- Užívat si života ještě více než v roce 2009
A co budu dělat na Silvestra?
Oslavím ho se svými přáteli a do nového roku vstoupím s úsměvem. Jsem přesvědčen, že rok 2010 bude plný úspěchů a příležitostí nejen pro mě, ale také pro vás, čtenáře tohoto blogu.
Čtěte také: Předsevzetí Čestmíra Pivoňky
Posted in BadGuy & osobní rozvoj | Comments (6)