faith

Symboly vs. podstata

Kategorie: @články, Osobní rozvoj, Z jiného pohledu
Vydáno: Prosinec 4th
>> Zobrazit v režimu Readability

Symboly vs. podstata

Každý z nás snaží někam zařa­dit. Snažíme se začlenit do určitých myšlenkových hnutí, což také více nebo méně demon­stru­jeme navenek.

To dělí lidi na dvě skupiny:

Ti první uctí­vají sym­boly. Obklop­ují se jimi a zbožňují je, pro­tože právě ty jim dávají pocit, že jsou členy něčeho většího — něčeho, co dává smysl.

Ti druzí vidí pod­statu. Vidí samotný smysl a proto sym­bol pro ně mnoho neznamená.

Když se nad tím zamys­líme, zjistíme, že toto rozdělení lze spatřit takřka všude. Vezměme pár příkladů.

  • Dnes tak mod­erní min­i­mal­is­mus. Jedni milují min­i­mal­i­stický design, staví si min­i­mal­i­stické domy, kupují min­i­mal­i­stický nábytek, vybavení, nástroje a přístroje. Druzí chápou pod­statu min­i­mal­ismu, min­i­mal­is­mem žijí a právě proto by si většinu z toho nikdy nekoupili.
  • Víra. Ti první, náboženští fanatici, jsou členy své církve, vyzná­vají sym­boly a néž aby dovo­lili jejich znesvě­cení, položili by za ně život. Ti druzí, kteří pochopili oprav­dovou pod­statu, těm na sym­bol­ech opět nese­jde. Nepotře­bují se hlásit k sym­bolům, často ani ke konkrétní církvi.
  • Intelek­tuálové. Ti první, nazvěme je rádoby intelek­tuálové, mají po stěnách Dala­jlámy, Havly, posedá­vají po čajovnách a při poslechu jazzu, zahaleni v tibet­ské vla­jce, zde hrají deskové hry. Do McDon­aldu by nikdy nevkročili, pro­tože nes­náší komerci a glob­al­izaci. Ti druzí, tak ty skoro nepoznáme. Nepotře­bují sym­boly a pokud něco vyzná­vají, tak to není Dala­jláma, ale (jeho) myšlenky, které mají hodnotu.

Mohli bychom pokračo­vat. Jedni se obklop­ují sym­boly a o samotné pod­statě nemají moc tušení. Druzí chápou pod­statu a sym­boly je neza­jí­mají (ačko­liv je mno­hdy nevě­domky vytvářejí).

A o čem to vlastně vypovídá?

Mys­lím, že o vnitřní vyrov­nanosti člověka, celkovém pochopení a při­jetí živ­ota. Čím méně jsme si vnitřně jistí, tím více se potře­bu­jeme někam zařa­dit — a to se dělá nejlépe prostřed­nictvím sym­bolů. Jak­mile však nahléd­neme skuteč­nou pod­statu, sym­boly pro nás (nebo spíš nad námi?) ztrácejí moc.

Poučení: Zaměřme se méně na sym­boly a více na hledání podstaty.

Každý z nás snaží někam zařadit. Snažíme se začlenit do určitých myšlenkových hnutí, což také více nebo méně demonstrujeme navenek.

To dělí lidi na dvě skupiny:

Ti první uctívají symboly. Obklopují se jimi a zbožňují je, protože právě ty jim dávají pocit, že jsou členy něčeho většího – něčeho, co dává smysl.

Ti druzí vidí podstatu. Vidí samotný smysl a proto symbol pro ně mnoho neznamená.

Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že toto rozdělení lze spatřit takřka všude. Vezměme pár příkladů.

  • Dnes tak moderní minimalismus. Jedni milují minimalistický design, staví si minimalistické domy, kupují minimalistický nábytek, vybavení, nástroje a přístroje. Druzí chápou podstatu minimalismu, minimalismem žijí a právě proto by si většinu z toho nikdy nekoupili.
  • Víra. Ti první, náboženští fanatici, jsou členy své církve, vyznávají symboly a než aby dovolili jejich znesvěcení, položili by za ně život. Ti druzí, kteří pochopili opravdovou podstatu, těm na symbolech opět nesejde. Nepotřebují se hlásit k symbolům, často ani ke konkrétní církvi.
  • Intelektuálové. Ti první, nazvěme je rádoby intelektuálové, mají po stěnách Dalajlámy, Havly, posedávají po čajovnách a při poslechu jazzu, zahaleni v tibetské vlajce, zde hrají deskové hry. Do McDonaldu by nikdy nevkročili, protože nesnáší komerci a globalizaci. Ti druzí, tak ty skoro nepoznáme. Nepotřebují symboly a pokud něco vyznávají, tak to není Dalajláma, ale (jeho) myšlenky, které mají hodnotu.

Mohli bychom pokračovat. Jedni se obklopují symboly a o samotné podstatě nemají moc tušení. Druzí chápou podstatu a symboly je nezajímají (ačkoliv je mnohdy nevědomky vytvářejí).

A o čem to vlastně vypovídá?

Myslím, že o vnitřní vyrovnanosti člověka, celkovém pochopení a přijetí života. Čím méně jsme si vnitřně jistí, tím více se potřebujeme někam zařadit – a to se dělá nejlépe prostřednictvím symbolů. Jakmile však nahlédneme skutečnou podstatu, symboly pro nás (nebo spíš nad námi?) ztrácejí moc.

Poučení: Zaměřme se méně na symboly a více na hledání podstaty.