Odpovědnost za obsah aneb konec anonymního internetu

>> Zobrazit v režimu Readability

Odpovědnost za obsah aneb konec anonymního internetu

Provo­zo­va­tel nebo disku­tu­jící? Kdo odpovídá za obsah webu? Právě těmito otázkami se budu zabý­vat v prvním ze série článků o změnách inter­netu, které nás čekají v násle­du­jících letech.

O tomto, díky kauze Pro­lux vs. Inter­net Info či zpřísňování diskuzí na zpravo­da­jských serverech, žhavém tématu bylo nap­sáno již mnoho. Neb­udu se proto zabý­vat úva­hami, zda jsou v právu příznivci nebo odpůrci anonymní diskuze. Namísto toho zkusím před­ložit řešení.

Jádrem celého prob­lému je absence pravidel pro určení zod­pověd­nosti za webový obsah. Provo­zo­vatelé se dom­ní­vají, že ručí pouze za vlastní obsah. Běžní uži­vatelé zase žijí v dom­nění, že mohou beztrestně psát coko­liv a svoji zod­pověd­nost si díky anonymitě neu­vě­do­mují vůbec. Ideál­ním řešením by proto podle mě bylo dát provo­zo­vatelům na výběr, zda odpověd­nost za své uži­vatele při­j­mou nebo omezí jejich anonymitu a pře­sunou tak zod­pověd­nost na ně.

V pří­padě omezení anonymity se pro iden­ti­fikaci přis­pí­va­jících nabízí ověření pomocí poš­tovní adresy. To ale skýtá něko­lik kom­p­likací. Doba ověření je příliš dlouhá a na provo­zo­vatele serveru klade postup příliš velké nároky. Ověření jako takové by proto měl zajis­tit stát a ste­jně jako zavádí datové schránky, přidělil by každému člověku ověřo­vací emailovou adresu, pevně spo­je­nou s jeho jménem. Ta by mohla být vydávána třeba společně s občan­ským průkazem. Kdo by měl o ni zájem ihned, mohl by si na úřad dojít a zřídit si ji. Emailová adresa by pak sloužila k jednoduchému ověření totožnosti na jakémko­liv webu.

Ověření totožnosti by však nez­na­me­nalo, že autor příspěvků bude bezpod­mínéčně kýmko­liv iden­ti­fiko­vatelný. Uži­vatelé by nadále navenek vys­tupo­vali anonymně s tím, že jejich iden­titu by znal provo­zo­va­tel webu, který by byl povi­nen poskyt­nout ji v pří­padě potřeby přís­lušným úřadům.

Pokud by se provo­zo­va­tel rozhodl pro druhou možnost a svým uži­vatelům umožnit plnou anonymitu, byl by za obsah odpovědný on. Musel by jej kon­trolo­vat a evi­dentně závadný (urážky, rasis­mus, warez, atp.) odstraňovat.

Kon­cept má zcela jistě své nedostatky a nemys­lím si, že jsem ho promyslel dokonale. V žád­ném pří­padě se však nejedná o ome­zování lid­ských práv, jak často zastánci anonymního inter­netu tvrdí. Anonymita zák­lad­ním lid­ským právem není a nikdy nebyla. A svo­boda slova? Ta zůstává. Pouze k ní přibývá také odpověd­nost, ste­jně jako ve skutečném světě.

Ať už se k prob­lému stavíte, jak chcete, určitá změna v této oblasti je nutná a dříve či později k ní dojde.

Obsah ser­iálu

Provozovatel nebo diskutující? Kdo odpovídá za obsah webu? Právě těmito otázkami se budu zabývat v prvním ze série článků o změnách internetu, které nás čekají v následujících letech.

O tomto, díky kauze Prolux vs. Internet Info či zpřísňování diskuzí na zpravodajských serverech, žhavém tématu bylo napsáno již mnoho. Nebudu se proto zabývat úvahami, zda jsou v právu příznivci nebo odpůrci anonymní diskuze. Namísto toho zkusím předložit řešení.

Jádrem celého problému je absence pravidel pro určení zodpovědnosti za webový obsah. Provozovatelé se domnívají, že ručí pouze za vlastní obsah. Běžní uživatelé zase žijí v domnění, že mohou beztrestně psát cokoliv a svoji zodpovědnost si díky anonymitě neuvědomují vůbec. Ideálním řešením by proto podle mě bylo dát provozovatelům na výběr, zda odpovědnost za své uživatele přijmou nebo omezí jejich anonymitu a přesunou tak zodpovědnost na ně.

V případě omezení anonymity se pro identifikaci přispívajících nabízí ověření pomocí poštovní adresy. To ale skýtá několik komplikací. Doba ověření je příliš dlouhá a na provozovatele serveru klade postup příliš velké nároky. Ověření jako takové by proto měl zajistit stát a stejně jako zavádí datové schránky, přidělil by každému člověku ověřovací emailovou adresu, pevně spojenou s jeho jménem. Ta by mohla být vydávána třeba společně s občanským průkazem. Kdo by měl o ni zájem ihned, mohl by si na úřad dojít a zřídit si ji. Emailová adresa by pak sloužila k  jednoduchému ověření totožnosti na jakémkoliv webu.

Ověření totožnosti by však neznamenalo, že autor příspěvků bude bezpodmínečně kýmkoliv identifikovatelný. Uživatelé by nadále navenek vystupovali anonymně s tím, že jejich identitu by znal provozovatel webu, který by byl povinen poskytnout ji v případě potřeby příslušným úřadům.

Pokud by se provozovatel rozhodl pro druhou možnost a svým uživatelům umožnit plnou anonymitu, byl by za obsah odpovědný on. Musel by jej kontrolovat a evidentně závadný (urážky, rasismus, warez, atp.) odstraňovat.

Koncept má zcela jistě své nedostatky a nemyslím si, že jsem ho promyslel dokonale. V žádném případě se však nejedná o omezování lidských práv, jak často zastánci anonymního internetu tvrdí. Anonymita základním lidským právem není a nikdy nebyla. A svoboda slova? Ta zůstává. Pouze k ní přibývá také odpovědnost, stejně jako ve skutečném světě.

Ať už se k problému stavíte, jak chcete, určitá změna v této oblasti je nutná a dříve či později k ní dojde.

Obsah seriálu


Diskuze

  1. Vít Pawlik Kvě 5, 2010 at 15.27

    Proč e-mailovou adresu? Co třeba openID? Myslím, že na tohle by bylo dobré.

  2. BadGuy Kvě 5, 2010 at 21.18

    Nevím jestli lze u openID nějak ověřit účet, ale proč ne. Nemusí se jednat zrovna o klasickou emailovou adresu, ale z hlediska registrace na všelijakých fórech atd. je podle mě nejvhodnější. Pomocí emailové adresy se na rozdíl od openID zaregistruješ všude.

  3. Pingback: Za kvalitu se platí… i na netu | BadGuy.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>