>> Zobrazit v režimu ReadabilityO kníže pánu a slušnosti v politice
K tomuto článku mě inspiroval článek „Hnilobný lid, hnilobná politika“, který zveřejnil Elensar na svém blogu. Rovněž si myslím, že nedostatek lidské slušnosti na dnešní politické scéně je hlavní příčinnou její dlouhodobé krize a nezájmu voličů. Na rozdíl od Elensara však nebudu nestranný a podpořím člověka, o kterém jsem přesvědčen, že morálkou a lidskou slušností oplývá.
Druhy slušnosti, které lze v politice uplatňovat jsou víceméně dva. Tím prvním je, jak píše Elensar, formální slušnost, kdy svého oponenta politik nazve pan Paroubek, pan Topolánek, pan Schwarzenberg, neuráží ho na osobní rovině, nedělá proti němu podlé výpady a drží slovo. Pokud se politik řídí alespoň těmito základními pravidly slušnosti, daleko snáze dosáhne kompromisu či dohody se svými oponenty. Do jednání méně zasahují emoce, sympatie, antipatie a výsledkem je čistší politika. Také občan je spokojenější a více se o ni zajímá.
Druhým stupněm slušnosti v politice je jakási lidská slušnost, dodržování morálních zásad, snaha věci zlepšit, dělat politiku kvůli politice a né kvůli penězům. Lidí, kterří takto politiku dělají je velmi málo. Naším úkolem by mělo být je rozeznat a dát jim svůj hlas. Jeden takový člověk samozřejmě politiku nespasí, k tomu by jich muselo být podstatně víc. Přesto si myslím, že politik, který se drží morálních zásad a je si vědom odpovědnosti, kterou mu občané jeho zvolením svěřili, může změnit hodně. Pro mě je takovým člověkem Karel Schwarzenberg.
Z úst odpůrců Karla Schwarzenberga často zaznívají slova jako „Vždyť je to Němec.“ „Chce si tu akorát restituovat majetek.“ a podobné nepodložené bláboly. Tito lidé však o něm ani o rodu Schwarzenbergů zpravidla nic nevědí. Rozhodl jsem se proto, ať už patříte mezi jeho příznivce nebo odpůrce, situaci trochu přiblížit.
Rod Schwarzenbergů je starý, původem franský šlechtický rod (nikoliv německý), který byl v novodobé historii rozdělen na dvě větve, starší a bohatší hlubocko-krumlovskou a mladší a chudší orlickou (jmenují se podle českých zámků, slyšíte?). Karel Schwarzenberg pochází s orlické větve, narodil se v Praze a se svými rodiči (jeho otec byl silný český vlastenec) vyrůstal v Jižních Čechách na zámku Orlík. Spokojené Karlovo dětství však netrvalo dlouho. Za druhé světové války byla na Schwarzenberské panství uvalena německá nucená správa a po válce jim veškerý majetek zkonfiskovali komunisté. V roce 1948 je již jako nemajetné přinutili emigrovat do Rakouska. Jak Karel Schwarzenberg vzpomíná v dokumentárním filmu „Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!“, pro jeho otce, který Orlík a orlické, tenkrát ještě nezatopené, údolí miloval, tím skočila hlavní část jeho života. Domů se již nikdy nevrátil.
Samotný Karel studoval, co by nemajetný student, po dokončení gymnázia ve Vídni, právnickou a lesnickou školu. V roce 1962 byl adoptován svým bezdětným strýcem z hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů a ze dne na den se tak stal opět movitým člověkem. Po dobu pobytu v zahraničí spravoval rodový majetek, působil v organizacích zabývajících se lidskými právy a podporoval český disent. Po pádu režimu v roce 1989 se vrátil zpět do Čech, bez větších problémů restituoval majetek svého otce a stal se kancléřem Václava Havla. Nárok na vrácení majetku hlubocko-krumlovské větve mu nebyl přiznán, z důvodů nemožnosti uznání adopce proběhnuvší podle rakouských zákonů. O jeho navrácení Karel Schwarzenberg dále neusiloval.
Tolik stručné shrnutí životopisu Karla Schwarzenberga, z něhož vyplývá, že není o nic větším cizincem néž jakýkoliv jiný český emigrant. Stejně tak bychom mohli říct, že jsou cizinci Arnošt Lustig, Waldemar Matuška nebo Jaroslav Hutka. Jde tedy spíše o typické čecháčkovství a odpor ke komukoliv, kdo má širší pole působnosti néž Českou republiku. Otázka proč tomu tak je, když takoví lidé jsou obvykle úspěšní, moudří a zkušení, by asi vydala na delší článek a zabývat se jí nyní nebudu.
Tento týden jsem měl tu čest se s Karlem Schwarzenbergem setkat osobně a musím říct, že ve mně pouze utvrdil obraz člověka, který je morálně na výši, dělá politiku pro politiku a myslí to s ní vážně.
Poznámka: Více se o Karlu Schwarzenbergovi se může dozvědět například v dokumentárním filmu „Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!“ v knihách “Knížecí život” od Karla Hvížďaly nebo “Karel Schwarzenberg - životopis” od Barbary Thótové.
K tomuto článku mě inspiroval článek „Hnilobný lid, hnilobná politika“, který zveřejnil Elensar na svém blogu. Rovněž si myslím, že nedostatek lidské slušnosti na dnešní politické scéně je hlavní příčinnou její dlouhodobé krize a nezájmu voličů. Na rozdíl od Elensara však nebudu nestranný a podpořím člověka, o kterém jsem přesvědčen, že morálkou a lidskou slušností oplývá.
Druhy slušnosti, které lze v politice uplatňovat jsou víceméně dva. Tím prvním je, jak píše Elensar, formální slušnost, kdy svého oponenta politik nazve pan Paroubek, pan Topolánek, pan Schwarzenberg, neuráží ho na osobní rovině, nedělá proti němu podlé výpady a drží slovo. Pokud se politik řídí alespoň těmito základními pravidly slušnosti, daleko snáze dosáhne kompromisu či dohody se svými oponenty. Do jednání méně zasahují emoce, sympatie, antipatie a výsledkem je čistší politika. Také občan je spokojenější a více se o ni zajímá.
Druhým stupněm slušnosti v politice je jakási lidská slušnost, dodržování morálních zásad, snaha věci zlepšit, dělat politiku kvůli politice a ne kvůli penězům. Lidí, kterří takto politiku dělají je velmi málo. Naším úkolem by mělo být je rozeznat a dát jim svůj hlas. Jeden takový člověk samozřejmě politiku nespasí, k tomu by jich muselo být podstatně víc. Přesto si myslím, že politik, který se drží morálních zásad a je si vědom odpovědnosti, kterou mu občané jeho zvolením svěřili, může změnit hodně. Pro mě je takovým člověkem Karel Schwarzenberg.
Z úst odpůrců Karla Schwarzenberga často zaznívají slova jako „Vždyť je to Němec.“ „Chce si tu akorát restituovat majetek.“ a podobné nepodložené bláboly. Tito lidé však o něm ani o rodu Schwarzenbergů zpravidla nic nevědí. Rozhodl jsem se proto, ať už patříte mezi jeho příznivce nebo odpůrce, situaci trochu přiblížit.
Rod Schwarzenbergů je starý, původem franský šlechtický rod (nikoliv německý), který byl v novodobé historii rozdělen na dvě větve, starší a bohatší hlubocko-krumlovskou a mladší a chudší orlickou (jmenují se podle českých zámků, slyšíte?). Karel Schwarzenberg pochází s orlické větve, narodil se v Praze a se svými rodiči (jeho otec byl silný český vlastenec) vyrůstal v Jižních Čechách na zámku Orlík. Spokojené Karlovo dětství však netrvalo dlouho. Za druhé světové války byla na Schwarzenberské panství uvalena německá nucená správa a po válce jim veškerý majetek zkonfiskovali komunisté. V roce 1948 je již jako nemajetné přinutili emigrovat do Rakouska. Jak Karel Schwarzenberg vzpomíná v dokumentárním filmu „Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!“, pro jeho otce, který Orlík a orlické, tenkrát ještě nezatopené, údolí miloval, tím skočila hlavní část jeho života. Domů se již nikdy nevrátil.
Samotný Karel studoval, co by nemajetný student, po dokončení gymnázia ve Vídni, právnickou a lesnickou školu. V roce 1962 byl adoptován svým bezdětným strýcem z hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů a ze dne na den se tak stal opět movitým člověkem. Po dobu pobytu v zahraničí spravoval rodový majetek, působil v organizacích zabývajících se lidskými právy a podporoval český disent. Po pádu režimu v roce 1989 se vrátil zpět do Čech, bez větších problémů restituoval majetek svého otce a stal se kancléřem Václava Havla. Nárok na vrácení majetku hlubocko-krumlovské větve mu nebyl přiznán, z důvodů nemožnosti uznání adopce proběhnuvší podle rakouských zákonů. O jeho navrácení Karel Schwarzenberg dále neusiloval.
Tolik stručné shrnutí životopisu Karla Schwarzenberga, z něhož vyplývá, že není o nic větším cizincem než jakýkoliv jiný český emigrant. Stejně tak bychom mohli říct, že jsou cizinci Arnošt Lustig, Waldemar Matuška nebo Jaroslav Hutka. Jde tedy spíše o typické čecháčkovství a odpor ke komukoliv, kdo má širší pole působnosti než Českou republiku. Otázka proč tomu tak je, když takoví lidé jsou obvykle úspěšní, moudří a zkušení, by asi vydala na delší článek a zabývat se jí nyní nebudu.
Tento týden jsem měl tu čest se s Karlem Schwarzenbergem setkat osobně a musím říct, že ve mně pouze utvrdil obraz člověka, který je morálně na výši, dělá politiku pro politiku a myslí to s ní vážně.
Poznámka: Více se o Karlu Schwarzenbergovi se může dozvědět například v dokumentárním filmu „Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde!“ v knihách „Knížecí život“ od Karla Hvížďaly nebo „Karel Schwarzenberg - životopis“ od Barbary Thótové.
K tomuto článku mě inspiroval článek „Hnilobný lid, hnilobná politika“, který zveřejnil Elensar na svém blogu. Rovněž si myslím, že nedostatek lidské slušnosti na dnešní politické scéně je hlavní příčinnou její dlouhodobé krize a nezájmu voličů. Na rozdíl od Elensara však nebudu nestranný a podpořím člověka, o kterém jsem přesvědčen, že morálkou a lidskou ... (
K čemu je Flattr?)
Díky za pěkný a informativní článek. Musím říct, že i mně se chování Karla Schwarzenberga v české politice líbí, na rozdíl od většiny ostatních ‘politiků’.
Pan Schwarzenberg je podle mého názoru jeden z nejméně zkorumpovatelných politiků u nás. A hlavně se nebojí nazvat věci pravým jménem. Když je něco na prdel, tak je to na prdel.
K.Schwarzenberg je sympaťák. Kdyby bylo více lidí takových jako on, bylo by tu lépe a to nemluvím jenom o politice
Kdyby bylo více takových lidí, z demokracie by byla rázem aristokracie
Snad nám kníže pán vydrží v politice ještě dlouho…