>> Zobrazit v režimu ReadabilityNebuďte snílci, buďte efektivní
Poslední dobou často přemýšlím o rozdílu mezi „rozvíjet svou osobnost“ a „zajímat se o osobní rozvoj“. První variantu, rozvoj své osobnosti, většinou provozují lidé skutečně efektivní, kteří nemají problém dosahovat úspěchů. Druhá varianta, zájem o osobní rozvoj, je však vlastní především lidem, které bych označil za snílky – perfekcionalisty. Možná myslíte, že zbytečně slovíčkařím, ale nenechte se zmást. Mezi snílkem a efektivním člověkem je jeden obrovský rozdíl — schopnost dosáhnout svých cílů.
Typickou vlastností snílka — perfekcionalisty je touha znát pro každý problém to nejlepší řešení. A jelikož mu přesně to nabízí literatura osobního rozvoje, není divu, že se do ní zamiluje. V případě, kdy by si jednou za čas přečetl kvalitní knihu, poučil se z ní a své vědomosti využil při plnění úkolů, nebylo by na tom nic špatného. Problém snílků – perfekcionalistů ovšem je v tom, že literatura osobního rozvoje je jejich koníčkem a často také největším žroutem času. Místo aby přečetli jednu knihu a následně se soustředili na práci a osvojení nově nabytých znalostí, začnou hned číst knihu další, jejíž obsah se podobá té předchozí jako vejce vejci.
Vzhledem k motivačnímu účinku těchto knih není divu, že snílci věří ve svůj růst a brzké dosažení cílů. Bohužel, člověk může přečíst tisíce knih jak si uspořádat čas, získat úspěch a splnit své sny, ale dokud nezačné opravdu pracovat, jen stěží se tomu přiblíží.
Jak poznáte snílka – perfekcionalistu
- Je nerozhodný, stále hledá nejlepší způsob, místo aby začal něco dělat
- Své cíle neustále mění podle aktuální nálady/podle toho, co vidí u jiných/podle toho, co se mu zdá výhodnější
- Vzhledem ke sklonu měnit cíle není schopen dotahovat věci do konce
- Je netrpělivý; když vidí, že se nedaří, jde od toho
- Dělá jen to, čím si je jistý; nedokáže vystoupit z komfortní zóny
- Stále zkouší nové nástroje pro plánování času
- Nejčastěji ho zastihnete, jak čte knihu o osobním rozvoji nebo tento blog :-)
Jak poznáte efektivního člověka
- Je rozhodný, neztrácí čas hledáním nejlepší cesty, spoléhá na svůj instinkt a zkušenosti
- Zná své cíle a mění je pouze na základě dlouhodobých pocitů
- Vzhledem ke sklonu na svých cílech tvrdě pracovat, je proměňuje v realitu
- Je vytrvalý; ví, že výsledků dosáhne, pouze když vydrží
- Často zkouší věci, které nikdy nedělal; rozvíjí tím své zkušenosti
- Plánování času má vyřešené a dál ho néřeší
- Nejčastěji ho zastihnete, jak tvrdě pracuje na realizaci svých snů
Osobně jsem přesvědčen, že to, zda je člověk snílek nebo efektivní jedinec, je z velké části vrozené. Neznamená to však, že s tím nemůže nic dělat. Ze všeho nejdůležitější je pro snílka uvědomit si na čem je a začít jednat. Dokud se nepřestane válet v knihách, hledat ideální nástroj pro správu času a snít o úspěchu, nikdy ho nedosáhne.
Poznámka autora: Ačkoliv to nemám nijak podložené, domnívám se, že právě snílek – perfekcionalista je typický čtenář literatury osobního rozvoje. Rození efektivní jedinci, kteří dosahují úspěchů přirozeně, totiž tuto literaturu nepotřebují.
S tím spojený problém je, že autoři, které psaní podobných knih živí, vám většinou néřeknou: „Přestaňte číst mé knihy a běžte něco dělat!“. Ta nejpodstatnější věc, že úspěchu lze dosáhnout pouze tvrdou prací, vytrvalostí a odvážnými rozhodnutími, je v knihách zdůrazňována zřídka. Pro snílka je to přitom zásadní zjištění.
A jak poznáte, zda jste snílek? Je to jednoduché. Zamyslete se, zda se opravdu přibližujete vytyčeným cílům nebo jen hledáte jak jich co nejrychleji dosáhnout. Čtete-li jednu knihu za druhou, přeskakujete praktická cvičení a zmínky o tvrdé práci, vytrvalosti a odvážných rozhodnutích raději ignorujete, je nejvyšší čas to změnit!
Poslední dobou často přemýšlím o rozdílu mezi „rozvíjet svou osobnost“ a „zajímat se o osobní rozvoj“. První variantu, rozvoj své osobnosti, většinou provozují lidé skutečně efektivní, kteří nemají problém dosahovat úspěchů. Druhá varianta, zájem o osobní rozvoj, je však vlastní především lidem, které bych označil za snílky – perfekcionalisty. Možná myslíte, že zbytečně slovíčkařím, ale nenechte se zmást. Mezi snílkem a efektivním člověkem je jeden obrovský rozdíl – schopnost dosáhnout svých cílů.
Typickou vlastností snílka – perfekcionalisty je touha znát pro každý problém to nejlepší řešení. A jelikož mu přesně to nabízí literatura osobního rozvoje, není divu, že se do ní zamiluje. V případě, kdy by si jednou za čas přečetl kvalitní knihu, poučil se z ní a své vědomosti využil při plnění úkolů, nebylo by na tom nic špatného. Problém snílků – perfekcionalistů ovšem je v tom, že literatura osobního rozvoje je jejich koníčkem a často také největším žroutem času. Místo aby přečetli jednu knihu a následně se soustředili na práci a osvojení nově nabytých znalostí, začnou hned číst knihu další, jejíž obsah se podobá té předchozí jako vejce vejci.
Vzhledem k motivačnímu účinku těchto knih není divu, že snílci věří ve svůj růst a brzké dosažení cílů. Bohužel, člověk může přečíst tisíce knih jak si uspořádat čas, získat úspěch a splnit své sny, ale dokud nezačne opravdu pracovat, jen stěží se tomu přiblíží.
Jak poznáte snílka – perfekcionalistu
- Je nerozhodný, stále hledá nejlepší způsob, místo aby začal něco dělat
- Své cíle neustále mění podle aktuální nálady/podle toho, co vidí u jiných/podle toho, co se mu zdá výhodnější
- Vzhledem ke sklonu měnit cíle není schopen dotahovat věci do konce
- Je netrpělivý; když vidí, že se nedaří, jde od toho
- Dělá jen to, čím si je jistý; nedokáže vystoupit z komfortní zóny
- Stále zkouší nové nástroje pro plánování času
- Nejčastěji ho zastihnete, jak čte knihu o osobním rozvoji nebo tento blog
Jak poznáte efektivního člověka
- Je rozhodný, neztrácí čas hledáním nejlepší cesty, spoléhá na svůj instinkt a zkušenosti
- Zná své cíle a mění je pouze na základě dlouhodobých pocitů
- Vzhledem ke sklonu na svých cílech tvrdě pracovat, je proměňuje v realitu
- Je vytrvalý; ví, že výsledků dosáhne, pouze když vydrží
- Často zkouší věci, které nikdy nedělal; rozvíjí tím své zkušenosti
- Plánování času má vyřešené a dál ho neřeší
- Nejčastěji ho zastihnete, jak tvrdě pracuje na realizaci svých snů
Osobně jsem přesvědčen, že to, zda je člověk snílek nebo efektivní jedinec, je z velké části vrozené. Neznamená to však, že s tím nemůže nic dělat. Ze všeho nejdůležitější je pro snílka uvědomit si na čem je a začít jednat. Dokud se nepřestane válet v knihách, hledat ideální nástroj pro správu času a snít o úspěchu, nikdy ho nedosáhne.
Poznámka autora: Ačkoliv to nemám nijak podložené, domnívám se, že právě snílek – perfekcionalista je typický čtenář literatury osobního rozvoje. Rození efektivní jedinci, kteří dosahují úspěchů přirozeně, totiž tuto literaturu nepotřebují.
S tím spojený problém je, že autoři, které psaní podobných knih živí, vám většinou neřeknou: „Přestaňte číst mé knihy a běžte něco dělat!“. Ta nejpodstatnější věc, že úspěchu lze dosáhnout pouze tvrdou prací, vytrvalostí a odvážnými rozhodnutími, je v knihách zdůrazňována zřídka. Pro snílka je to přitom zásadní zjištění.
A jak poznáte, zda jste snílek? Je to jednoduché. Zamyslete se, zda se opravdu přibližujete vytyčeným cílům nebo jen hledáte jak jich co nejrychleji dosáhnout. Čtete-li jednu knihu za druhou, přeskakujete praktická cvičení a zmínky o tvrdé práci, vytrvalosti a odvážných rozhodnutích raději ignorujete, je nejvyšší čas to změnit!
Zajímavé zamyšlení. Myslím, že jde o takové prenatální stádium skutečně efektivního člověka. Ono to přijde samo, že už začne ubývat nových věcí a většina toho důležitého se opakuje pořád dokola.
To čtení bych ale nenazýval úplně žroutem času 
Jinak gratuluji k procitnutí. Mám pocit, že i tady jsem četl nejeden článek o výběru vhodného GTD softwaru
Sakra pomalu jsem si začínal myslet, že už jsem snílek. Naštěstí popis efektivního člověka ke mě sedí líp
Pavel: Tak o prenatální stádium skutečně efektivního člověka se jednat může, ale také nemusí. Existuje dost případů (jeden znám osobně), kdy člověka literatura osobního rozvoje spíš poškodí, než aby mu pomohla.
Myslím také, že lepší než číst „jednu knížku za druhou“, je vytipovat si několik nejlepších, ty číst třeba opakovaně a v nich popsané metody pomalu a postupně zavádět do svého života. Jeden z problémů, na které jsem v článku narážel je, že lidé čtou „jednu za druhou“ a na uvedení nových poznatků do praxe se příliš nesoustředí…
Co se týče mé osoby a střídání nástrojů, máš naprostou pravdu. Kdybych neměl se „snílkovstvím“ osobní zkušenosti, asi bych ten článek těžko napsal. Ale snažím se… Nástroje už nestřídám, popravdě řečeno jsem nakonec zavedl dosti jednoduché papírové řešení, ale o tom někdy příště.
Naštěstí mi už snad došlo, že i když číst knížky je zábavnější než skutečně pracovat, tak pouze tím ničeho nedosáhnu. Je však jiná věc vědět to a řídit se tím. To druhé je o poznání těžší… A jak jsi na tom ty? Snílek nebo efektivní člověk?
Vůdce: Neznám tě sice osobně, ale podle toho z čeho mohu usuzovat, opravdu na snílka nevypadáš… Málokterý snílek by se odhodlal jet na kole do Chorvatska. Snílek si raději myslí, že pojede jednoho dne
Výborný článek. Zdá se mi, že ve svém okolí vidím hodně snílků, přesně odpovídají tvému popisu, jenom přemýšlí co a jak a nic neudělají.
Michal Škoula: Jsem rád, že se článek líbil. Snílků je opravdu celkem dost, ale jak jsem již psal, občas s tím mám problém i já. Právě proto jsem napsal tenhle článek, který v tom snad pomůže čtenářům i mně samotnému… Tobě se nestává, že si zjišťuješ co a jak, místo aby ses do toho pustil?
Stává, sice si to předem rozmyslím, zjistím co to obnáší a pustím se do toho. Ale rozhodně nad tím dlouho nepolemizuji. To je cesta do pekel pořád jen přemýšlet co a jak.
V té první kategorii (bohužel) jsem se tak trochu našel a musím přiznat, že se s tímhle už nějaký čas zápasím a vyhrávám zatím jen zčásti. Zatím mým nejlepším krokem bylo mnohonásobné zpomalení přísunu literatury (veškeré, nejen té o osobním rozvoji), čtu pomaleji, rozvážně, dělám si výpisky… Přesně jak píšeš, čtení jedné knihy za druhou je kontraproduktivní. Nejvíc jsem však s tímhle zápasil ještě před tím, než jsem se dostal ke knihám o osobním rozvoji. V životě jsem měl vždycky problém se rozhodnout a do něčeho se skutečně pustit, a tak jsem jen stále přešlapoval na místě a byl frustrován z toho, že se mi nic nedaří.
Přemýšlel jsem, v čem je chyba. Jednak je v tom asi iracionální strach z neúspěchu (raději, než něco udělat špatně, neudělat to vůbec) a druhak je to moc fajn výmluva (hledat co nejlepší způsob je přece o tolik snažší, než se do něčeho doopravdy pustit a můžu si namlouvat, že vlastně dělám něco užitečného).
Pavel Říha: Abych řekl pravdu, docela se v článku ztrácím… Osobně se mi příliš nelíbí toto striktní rozdělení na dvě věci, které se mohou v mnoha případech docela snadno prolínat. Krom toho jste měl místo efektivity na mysli spíš produktivitu, že?
Pokud bych mohl poprosit, nesnažte se příliš rozdělovat člověka do skupin, je to hloupé, nevýstižné a patří to na Facebook. Kupříkladu já jsem snílek-perfekcionalista-realista. Knihy o „osobním rozvoji“ (už tohle zní tak neuvěřitelně debilně) nepotřebuji, ne proto, že bych byl kdo ví jakým mistrem, ale proto, že v nich nenacházím nic nového a jdu si svojí cestou. Tyto knihy bývají totiž značně kontraproduktivní.
Míra plánování záleží na složitosti dané problematiky. Něco jiného je přemýšlet jak do rohlíku kousnout a umřít hlady a něco jiného je jak např. založit společnost tak, aby vše za pět let bylo jak má být. Určité věci se musí plánovat i mnoho měsíců, aby výsledek měl na konci opravdu šanci… Ale to asi mluvím o úplně jiné sféře než máte na mysli.
Nevím… Vás osobně neznám, ale z toho co píšete mi přijde, že Vám schází zkušenost, odstup a nadhled. Ale jiní to mohou samozřejmě vidět zcela jinak…
Vůdce: Tovííížejooo
Mějte se, kucí!
PHATE
Modermy: Má situace je podobná a naprosto s tebou souhlasím. Ono dost lidí, jak už psal výše Pavel, se oním „efektivním člověkem“ stane postupně a časem. Hlavně je důležité si uvědomovat, že pouhý zájem o osobní rozvoj v podobě čtení knih tě příliš rozvíjet nebude, ale naopak ti bude poskytovat dobrou záminku k vyhýbání se své práci.
PHATE: Já si samozřejmě nemyslím, že existují nějaké dvě absolutní skupiny lidí. Pouze používám jakousi typologii, abych poukázal na problém, který spousta lidí má a často si ho ani neuvědomuje. Neříkám, že mezi typem „snílka“ a typem „efektivního člověka“, nemohou být ještě desítky jiných skupin (podle toho, kolik si jich kdo vymyslí), ani že lze člověka do jedné konkrétní skupiny zařadit. Pouze uvádím dva typy člověka s odlišnými vlastnostmi a říkám, že pokud se někdo ve „snílkovi“ poznává, měl by zvážit, jestli by s tím nebylo dobré něco udělat.
Pokud jde o míru plánování, jistěže záleží na složitosti dané problematiky. Ale pokud plánuji něco velkého, mohu to plánovat buď tři měsíce, nebo také dva roky. A kvůli tomu, že jsem plánoval příliš dlouho, mohu nakonec zjistit, že už to není aktuální nebo třeba, že jsem se někam posunul a už to dělat nechci (viz. poslední článek na tvém blogu). Každopádně máš pravdu, že tenhle článek se ani tak nesoustředil na problematiku plánování, jako spíš na „závislost“ na osobním rozvoji a jeho využívání jako záminky k prokrastinaci.
A že tě článek neoslovil? Už jenom kvůli tomu, že si uvědomuješ (možná až příliš), že knihy o osobním rozvoji mohou být kontraproduktivní, na což má článek upozorňovat, je logické, že tě příliš neosloví. Žádný článek nemůže oslovit každého, ale věřím, že se najde dostatek čtenářů, kterým bude užitečný
Btw. Teď jsem si všiml, že mi v komentáři vykáš, tak doufám, že tě neurazí, když to již nebudu přepisovat…
Pavel Říha: Pochopil jsem Váš záměr, ale vytváří to až příliš jednoduchý dojem a myslím, že je to trochu zavádějící. Jak píši i na svém blogu, je zapotřebí nazývat věci pravými jmény a uvádět věci na pravou míru co nejpřesněji, jinak vznikají šumy, klamy a nejasnosti. Vím, co jste chtěl a co jste měl na mysli, ale prostě tomuto stylu příliš nefandím.
Tykání je v pohodě, ale ačkoli jsme pravděpodobně stejně staří, radši zůstanu u vykání.
Pavel: Myslím, že jsem spíš snílek. Knihy si sice vybírám až když je doporučí opravdu hodně lidí.., abych to množství redukoval, ale přesto si uvědomuju, že to takhle nejde pořád.. je potřeba věnovat se reálným projektům. Možná už jsem vlastně na správné cestě, protože se věnuju jednomu vlasnímu projektu právě na úkor knih
PHATE:
„uvádět věci na pravou míru co nejpřesněji“
To je taky taková perfekcionistická brzda, takhle opravdu důsledný člověk nenapíše nikdy nic
Ale taky mě napadlo, že nejsem ani jeden z těch typů a zároveň jsem oba typy. Že to není v článku a že jsem si to musel „vymyslet“ sám beru jako pozitivum.
Pavel Říha:
Super článek, fakt.
To, že může být čtení většího množství literatury o osobním rozvoji kontraproduktivní, jsem zažil na vlastní kůži.
Jednoho dne, dohnán zoufalstvím, jsem si pořídil a přečetl knihu „10 přírodních zákonů“. Najednou se mi dařilo změnit dosavadní myšlení, život jsem začal celkově lépe zvládat, dokázal jsem si najít čas na důležité věci atd…prostě změna k lepšímu. Dny plynuly hladce, jako bych to ani nebyl já. Úžasná změna. Filozofický základ knihy mi až na pár drobností docela sednul.
A pak jsem zvědavě pátral dál. Dostala se mi do ruky kniha „Mít vše hotovo“. To už bylo trochu náročnějsí čtení, ale stále velmi přínosné. Naučil jsem se udělat si ve svých záležitostech pořádek. Jenže mi jaksi přestávala fungovat ta potřebná a prostá chuť pracovat. Na základě doporučení a pochvalných článků jsem tedy zakoupil „7 návyků“.
To bylo ještě náročnější čtení, vyžadující soustředění, aby člověku nové informace neklouzaly jen tak po mozku. Pár bodů z té knihy mi přišlo velmi přínosných, jako by mi autor mluvil z duše a formuloval za mne mé myšlenky.
Zmatky se množily, nebyl jsem si najednou jistý, jak všechny nové poznatky utřídit a optimálně využít v praxi.
Pořídil jsem tedy ještě „Zen a hotovo“. Opět nový pohled na život a plnění úkolů. Obecně se mi ale kniha líbila nejméně ze všech. Nicméně jsem si i z ní dokázal nějaké finty osvojit.
Teď by se dalo po přečtení těchto knih a mnoha článků o produktivitě a osobním rozvoji předpokládat, že mám logicky vše hotovo, cítím se dobře a vše jde jako po másle . Ale není tomu tak. Těžko říci, proč.
Nejlépe jsem se cítil a fungoval po přečtení první knihy a měl jsem podle ní „jet“ delší dobu a ne si zahlcovat hlavu hromadou dalších informací. Další informace nemusí nutně přinést více klidu a nadhledu, toť má zkušenost.
Langi: Díky
ed: Prošel jsem si podobnou cestu a přečetl hromadu knih, které mě měly naučit si organizovat čas, atd. Až nedávno jsem narazil právě na Lea Babautu a jeho blog zenhabits.net. Následně jsem přečetl i jeho knihy „Power of Less“ a „Zen to Done“ a od té doby nic moc dalšího nečtu.
Právě tenhle člověk a jeho zjednodušování je pro mě velkou inspirací. Ze svého systému pro správu času jsem odstranil vše kromě nezbytného, snažím se přestat soustředit na podružnosti a své úsilí věnovat podstatnému (schválně nepíšu práci). Právě jeho zjednodušováním a soustředěním na podstatné je z velké části inspirovaný i tento článek.
A co je zajímavé, od Lea Babauty si neberu ani tak nějaké finty, jak něco dělat, ale především jeho filosofii. V momentě, kdy do ni proniknete si totiž „co jak dělat“ domyslíte sami
Mohl bych se Vás zeptat v čem přesně Vám tyto knihy pomohly? Jsem jen prostě zvědavý a pochopím, když mne odmítnete, ale opravdu bych ocenil bližší vysvětlení na konkrétních případech.
Děkuji
PHATE
Mě osobně některé knihy pomohly, lépe si uspořádat věci. Především vnější – hmotné. Nejsem pilný talent na pořádek od přírody a potřeboval jsem trochu nakopnout, abych si dal život do latě. Přemíra povinností možná někomu dělá dobře. Znám člověka, který se cítí nejlépe, jak sám tvrdí, když neví, co dřív. Ale já jsem jiný a kopec povinností mě spíš deptá. Potřebuji se oproti mému známému věnovat více klidu, zatímco jeho zřejmě klid děsí, nebo ho zatím nepotřebuje….( ale také vím, že má hodně vysoký tlak, a nosí pod košilí holtera..)
No a to je jen krůček k tomu, aby se člověk poohlédl po nějaké radě od lidí, kteří se „organizací práce“ zabývají na vyšší úrovni. Já vím, že téměř vše, co jsem se dočetl, jsem jak si nyní uvědomuji viděl tu a tam používat babičku, dědu, rodiče…každý si nějak uspořádával vlastní život. Jeden si psal všechno na papírky, což mě vždy pobavilo, další seděl v křesle a polohlasně si pobrukoval, co vlastně a jak má ještě udělat atd…Autoři knih jen dali všem těmto již dávno znamým a všeobecně používaným „metodám“ nějaký název, posbírali je do systému, přidali něco vlastního a ejhle, máme tu GTD, ZTD apod…
Takže jsem vděčný za knihy a články, v kterých je to pěkně pohromadě a já si mohu vybrat to, co vyhovuje mému naturelu. Hodně si ze všeho co čtu, odfiltruji. Tu a tam začlením pokusně do života dobře míněnou radu a pokud mi daný styl nesedne, letí z hlavy i stolu pryč. Proč by člověk chytře nevyužil všech prostředků a návodů ke zlepšení zvládání povinností, když neví, kudy kam a sám se nedokáže do potřebné míry zmotivovat ke změnám? Těším se, až mi některé dobré návyky přejdou do krve a knihy podobného ražení půjdou z knihovny pryč. Jednou se možná pousměji nad tím, jak jsem v minulosti louskal Time managment, jenže teď jsem vděčný za každou fungující radu. Tož tak.
Osobně čtu každé 3 týdny novou knihu týkající se osobního rozvoje.;-) Vždy si vypíšu merito, to co mě oslovilo a přišlo důležité. Výpisky si pak zpětně procházím. Určitě si nemyslím, že by se v knihách permanentně psalo to stejně. Je fakt, že narážím na některé, které jsou téměř přes kopírák, či výtah z několika jiných… Ty jsi jen prolétnu, ale stále nalézám nové a dobré knihy, které mají co říct…
Pro mě je to velmi užitečně strávený čas, ač je to doplňek, tak pro mě velmi významný. Trávím tím spíše zbytek dne, když mám vše vyřízeno. Rozdíl je prostě jak člověk dokáže s těmi informacemi naložit a využít je…
PHATE: Myslím, že ed a Milan odpověděli dostatečně. Já v podstatě s nimi souhlasím. Dodal bych snad jen to, že podobně zaměřená literatura může sloužit ještě jako skvělá motivace, když se ti do něčeho nechce pustit
Zajímavý článek. Myslím, že chápu na co chtěl autor poukázat, ale moc nesouhlasím s tím označením. Označovat tu „špatnou“ skupinu jako snílci je podle mě zavádějící. Protože podle mého názoru naprostá většina lidí, co něco velkého dokázali, byli ve skutečnosti snílci. Měli svůj sen a dělali vše pro to, aby jej realizovali.
Mnohem více by mi vyhovovalo označení pasivní/aktivní lidé. Pasivní lidé si taky dokázou klást cíle a chtějí něčeho dosáhnout, ale chybí jim to nejhlavnější…odvaha podniknout nějakou akci k dosažení cílů (snů).
Taky bych chtěl poukázat na to, že čtení jedné knihy (o osobním rozvoji) za druhou nemusí být nutně na škodu. Já jsem takto s osobním rozvojem začínal. Díky tomu jsem si dokázal docela rychle udělat takový přehled a taky jsem si uvědomil, co vlastně v těch knihách hledám. Jasně, že jsem si neosvojil všechny myšlenky, které jsem přečetl. Vím ale, čemu bych se měl věnovat a co bych měl zlepšovat. Navíc čtení těchto knih dodává motivaci, které není nikdy dost
Takže se nyní často vracím k již přečteným knihám a hledám v nich už konkrétní informace.
A co se týče pasivity…z počátku jsem se držel zóny pohodlí a nepodnikal jsem žádné akce ke splnění svých cílů. Když jsem ale odhalil, v čem ona pasivita spočívala, mohl jsem s tím něco dělat. Opět mi zde pomohlo čtení různých knih o osobním rozvoji. V každé knize jsou totiž myšlenky, které mě opět posunou kousek dále. A mám rád, když si můžu prohlédnout stejné (nebo podobné) myšlenky z různých úhlů. Protože co autor, to trošku jiný pohled na věc.
Nezlob te se, ale ještě se budu ptát. Mohl byste mi někdo tedy uvést konkrétní příklad? Metodu, myšlenku, cokoli, co vám opravdu pomohlo? Takhle mi to totiž připadá, jako číst „Knihu o osobním rozvoji“ proto, že se sám nerozvíjím a nevím jak, což je absolutní blbost… A kniha mi dá skvělou radu, že je dobré si úkoly psát pod sebe, řešit těžké jako první a odškrtávat si je
Pravděpodobně to tak není, mohl byste mi tedy někdo vysvětlit na konkrétním případě, v čem vám daná kniha pomohla?
Např. zmíněná motivace… Chcete říct, že jste se pustil do práce jen díky náhlému pocitu, který jste měl po přečtení knihy či shlédnutí filmu? To je potom asi něco jako placebo, co funguje jen velice omezeně…
Tak trochu pseudorozvoj… Ještě se mi tam líbí to slovo „osobní“
Těžko říct.
PHATE
dadajax: Tak netvrdím, že jsem pojmy vybral úplně ideálně. Ale podle mě označení „snílek“ vyzdvihuje spíš negativní vlastnosti a představím si pod ním někoho, kdo sice má své sny, ale nedokáže udělat nic pro jejich realizaci. Pokud mluvíme o těch úspěšných, kteří měli své sny, šli za nimi a realizovali je, zde bych použil spíš označení „vizionář“, které podle mě vyzdvihuje pozitivní vlastnosti. Ale je to jen o slovíčkaření a souhlasím i s tvým rozdělením na aktivní a pasivní… ale to by článek neměl tak přitažlivý titulek
Ke čtení jedné knihy za druhou, jistěže člověk i tak prochází nějakým vývojem a jednou mu to třeba dojde. Ale jsou takoví, kteří knihy používají především jako dobře odůvodněnou prokrastinaci. Dělají to tak dlouhodobě a pokud by zaujali trošku jiný přístup, bylo by to určitě v jejich prospěch. Především na to jsem chtěl článkem upozornit. A vzhledem k rozsáhlé diskuzi se mi to pravděpodobně povedlo
PHATE: Vždyť nejen já jsem Vám již odpověděl…
Tak ještě jednou a konkrétně: Kniha „Mít vše hotovo“ mi například konkrétně velmi pomohla v tom, že mám ve věcech znatelně lepší pořádek a cítím se díky tomu lépe, to prosím není placebo efekt, to je realita, ze které těžím větší klid a nadhled. Nekecám..
Další kniha “ 10 přírodních zákonů….“ mi zase skvělým způsobem připoměla, že jsou hodnoty, které není radno opomíjet. Ano, před lety jsem jistým hodnotám, např. péči o zdraví, vztahům apod. věnoval dost energie a času. Ale kvanta přibývajících povinností mě postupně tak ubila, že jsem začal žít jako robot, který pro únavu na několik věcí jaksi zapoměl. Nyní jsem tedy např. konkrétně schopen rozumně naplánovat si činnost a také ji zvládnout. Ne vždy plánuji, zpravidla, když je v jednom dni potřeba zvládnout neodkladně mraky věcí. V takovém případě jsem v minulosti řešil přednostně spíš jednodušší a méně namáhavé činnosti a na konci dne jsem často zjišoval, že jsem opět necvičil, opět nečetl, co jsem chtěl číst a tak bych mohl pokračovat. Prostě namáhavější a složitější věci jsem odsouval. Jak jsem se pak cítil, je myslím jasné.
Nebudu si zde vylévat srdce, v čem všem mi literatura o „osobním rozvoji“ pomohla. Kdo chce, pochopí, kdo nechce, ať můj příspěvek nečte.
Bylo mé vysvětlení dosti konkrétní? Pro mě jsou výsledky mých snah za pomoci knih totiž skutečně konkrétní.
howg
PHATE: Ono se to někomu, kdo chce raději rejpat (nic ve zlém, ale mám z tebe takový pocit), vysvětluje celkem těžko. Ale zkusím tedy ještě uvést nějaké konkrétní příklady věcí, které dělám díky zájmu o osobní rozvoj, ke kterým bych sám od sebe došel až za spoustu let nebo vůbec, a které nějakým způsobem zlepšili můj život:
Jinak o tom jak mi zájem o osobní rozvoj pomohl v začátku, si můžeš přečíst v mém již starším článku článku Jak mi Petr Mára změnil život. Pokud si stále nepochopil, již nevím, co bych řekl. Snad jen ať sleduješ dál můj blog a třeba časem pochopíš…
Případně se do diskuze zapojte také vy ostatní a podělte se, v čem vám zájem o osobní rozvoj pomohl
Škoda, jen jsem doufal v něco alespoň trochu nového, kvůli čemu bych se na tu knihu alespoň podíval.To, že je dobré se hýbat, vstávat brzy, mít ve věcech pořádek a plnit těžší úkoly jako první, už vím ze ZŠ. A já doufal v něco zajímavého…
Nezlobte se na mne, nemyslel jsem to zle. Už jsem asi nepřijdu, „osobní rozvoj“ není nic pro mne, raději zůstanu „osobně svinutý“.
Pište dál, spoustě lidí určitě pomáháte a máte hlavně hodně komentářů, čímž dosáhnete svého cíle.
PHATE
PHATEho příspěvky jsou, při vší úctě zvláštní a úsměvné. Zřejmě je již dokonalý a skutečně nepotřebuje s ničím pomoci.( možná ale potřebuje, a neví, kam se obrátit ). Pak mi nezbývá, než „osobně svinutému“ popřát mnoho dobrého
Děkuji za vydařenou osobní analýzu
Vlastně jsi to docela trefil, ale tohle prostě pro mne není. Není to urážka vůči Vám, jen si z toho prostě nemám co vzít, to je celý. Potřebuji pomoct se spoustou věcí, jen tohle mi prostě nepomůže. Zůstaňte prosím korektní a neshazujte mne, když k tomu nemáte dobrý důvod a nevíte co se mnou.
Pokud myslíš své přání upřímně, pak děkuji. Vám přeji též vše dobré
PHATE
Super článok. Myslím, že mnohí máme s týmto problém.
Autor to napsal stručně, jasně a trefil se. Ne pro každého tohle bude prospěšné, ale pro mě to bylo jako facka, která padla přesně tam, kam měla.
Ano, dosud jsem se choval jako ten snílek … a nejhorší je, že takový člověk klame sám sebe, své okolí a udržuje se v neproduktivním stavu. Během let se mu pak postupně přestane dařit a ztrácí důvěru okolí …
Když jsem dočetl tento článek, bylo mi do breku. Skoro vše na mě sedí. Teď vím, že mám problém. A je na to jednoduchá léčba. Jak už tady zaznělo, vybrat si pár knih, které člověku nejvíc sedly a začít to používat hned teď.
Mimochodem Petr Mára (nedávno jsem byl na jeho školení), mě také hodně ovlivnil. Je to borec.
Off topic: ta Paleo dieta, kterou drží je hodně zajímavá!!!
S článkem se nemůžu stotožnit. Že by se osobní rozvoj měřil jen vnějšími úspěchy. jakoby na vnějších úsoěších mělo každému záležet. Osobní rozvoj chápu jako uvědomění si, co je v životě důležité a co ne, co má hodnotu a na čem mi nezáleží. Nemá to nic společného se zlepšováním v nějaké konkrétní oblasti, ale spíš s celkovým zráním a cestou člověka. A perfekcionalista neexistuje,jen perfekcionista, jestli se teda chceš zlepšit.:/A perfekcionista rozhodně nemusí být snílek, kterého od akce zdržuje to, že ještě není dost připraven. Perfekcionista může být aktivnáí až hrůza. Holt pojmy a dojmy.