>> Zobrazit v režimu ReadabilityKonec nelegálního obsahu?!
„Žádná ochrana není natolik silná, aby se nedala prolomit,“ zaznívá často z úst skeptiků ohledně ochrany autorských práv. Nebylo by však dobré notorickým stahovačům situaci alespoň ztížit? Právě na to, jaké změny jsou nutné, se podíváme v tomto díle série článků o budoucnosti internetu.
Pro vyřešení složitého stavu kolem nelegálního obsahu, bude zcela jistě zapotřebí ochoty všech stran. Myslím, že není možné porušování autorských práv zamezit pouze restriktivními opatřeními, ale na druhou stranu ani tím, že producenti dokáží obsah lépe prodat. Pozitivní i negativní motivace musí jít ruku v ruce a neméně důležitá je i celková změna smýšlení ve společnosti.
Věcí, která je nutná, přestože ji většina internetových uživatelů nemá moc v lásce, jsou restriktivní opatření. Věřím, že pomocí nich lze z velké míry sdílení obsahu porušujícího autorská práva omezit. Stačí přitom jen několik jednoduchých zásahů, jako zákonné ošetření provozu warez fór či serverů na úschovu dat (rapidshare.com a spol.) a jejich přinucení evidovat totožnost uživatelů (viz předchozí článek Odpovědnost za obsah aneb konec anonymního internetu). Dalším krokem by měl být zákaz samotného stahování a uchovávání nelegálního obsahu. Současná situace, kdy můžete hudbu či filmy beztrestně stahovat a jediné omezení platí pro nelegální software, takovému chování jedině nahrává.
Jak by se to dělat nemělo: Dnes na idnes.cz vyšel článek říkající, že Česká protipirátská unie slaví největší úspěch za poslední čtyři roky. Člověk by si řekl, čeho tak zásadního dosáhli? Podařilo se jim zavřít warforum.cz? Nebo uložto.cz? Nikoliv. Dopadli šestnáctiletého chlapce, který využíval nejasně stanovených pravidel ohledně autorsky chráněného obsahu a možná si ani nebyl vědom, že dělá něco nelegálního. Chápu, že zavření jednoho chlapce může působit jako výstraha pro ostatní. Přesto se mi takový postup nelíbí. Je důležité pravidla nejprve jasně stanovit a teprve v momentě, kdy si lidé řeknou: „Aha, teď už stahovat nemůžeme,“ lze přijít s ráznými postihy.
Kromě restriktivních opatření, která jsou nutná, je také potřeba, aby se internetu přizpůsobili vlastníci autorských práv. Troufám si tvrdit, že více jak polovina lidí dnes stahuje pouze proto, že je to nejjednodušší cesta, jak se k obsahu dostat. Jednoduché zakoupení hudby přes internet je v ČR pouhou fantazií. Ano, existuje několik obchodů typu ilegalne.cz, ale dostanete v nich ke stažení cédéčko s neotagovanými WMV soubory, které vaši mpétrojku asi moc nepotěší. A pokud byste si chtěli stáhnout hudbu třeba z iTunes, musíte, na rozdíl od stažení z rapidshare, porušit zákon. O online nakupování filmů se snad raději nebudu ani zmiňovat.
Domnívám se přitom, že není příliš těžké poskytnout obsah ve vysoké kvalitě online. Věřím, že jakmile se k tomu nějaký vydavatel odhodlá, přinese mu to néčekané zisky a další jej budou následovat.
Jak by se to dělat nemělo 2: Druhou ukázkou, jak by se to dělat nemělo, je pro mě Česká pirátská strana a pirátské strany obecně. Právo na duševní vlastnictví považuji za jedno z lidských práv a stavím ho rozhodně výš, néž právo mít zdarma dostupné cokoliv mě napadne. Vyjádření: „Autorské a patentové zákony se musí buď radikálně změnit, nebo úplně zrušit,“ je pro mě nepřijatelné a volební program České pirátské strany bych se nebál v některých pasážích („Místo monopolu – tvořit spolu“) přirovnat k programu komunistickému. Ke komunistům internetového věku, kteří místo reálného majetku znárodňují duševní vlastnictví a jeho ochranu vracejí hluboko pod úroveň dnešní Číny.
O tom, že tendence zamezení porušování autorských existuje, není pochyb. Příklady mohou být zákon HADOPI ve Francii, který však byl sestaven velmi néšťastně a následně zrušen ústavním soudem, nebo kauza okolo Pirate Bay. Celkově podobné nahodilé zásahy považuji za nevhodné řešení. Nejprve je třeba rozsáhlá veřejná diskuze o nových pravidlech a teprve až vstoupí v platnost, je možné podle nich soudit. Soudit podle současných, takřka neexistujících zákonů nemá smysl.
Obsah seriálu
„Žádná ochrana není natolik silná, aby se nedala prolomit,“ zaznívá často z úst skeptiků ohledně ochrany autorských práv. Nebylo by však dobré notorickým stahovačům situaci alespoň ztížit? Právě na to, jaké změny jsou nutné, se podíváme v tomto díle série článků o budoucnosti internetu.
Pro vyřešení složitého stavu kolem nelegálního obsahu, bude zcela jistě zapotřebí ochoty všech stran. Myslím, že není možné porušování autorských práv zamezit pouze restriktivními opatřeními, ale na druhou stranu ani tím, že producenti dokáží obsah lépe prodat. Pozitivní i negativní motivace musí jít ruku v ruce a neméně důležitá je i celková změna smýšlení ve společnosti.
Věcí, která je nutná, přestože ji většina internetových uživatelů nemá moc v lásce, jsou restriktivní opatření. Věřím, že pomocí nich lze z velké míry sdílení obsahu porušujícího autorská práva omezit. Stačí přitom jen několik jednoduchých zásahů, jako zákonné ošetření provozu warez fór či serverů na úschovu dat (rapidshare.com a spol.) a jejich přinucení evidovat totožnost uživatelů (viz předchozí článek Odpovědnost za obsah aneb konec anonymního internetu). Dalším krokem by měl být zákaz samotného stahování a uchovávání nelegálního obsahu. Současná situace, kdy můžete hudbu či filmy beztrestně stahovat a jediné omezení platí pro nelegální software, takovému chování jedině nahrává.
Jak by se to dělat nemělo: Dnes na idnes.cz vyšel článek říkající, že Česká protipirátská unie slaví největší úspěch za poslední čtyři roky. Člověk by si řekl, čeho tak zásadního dosáhli? Podařilo se jim zavřít warforum.cz? Nebo uložto.cz? Nikoliv. Dopadli šestnáctiletého chlapce, který využíval nejasně stanovených pravidel ohledně autorsky chráněného obsahu a možná si ani nebyl vědom, že dělá něco nelegálního. Chápu, že zavření jednoho chlapce může působit jako výstraha pro ostatní. Přesto se mi takový postup nelíbí. Je důležité pravidla nejprve jasně stanovit a teprve v momentě, kdy si lidé řeknou: „Aha, teď už stahovat nemůžeme,“ lze přijít s ráznými postihy.
Kromě restriktivních opatření, která jsou nutná, je také potřeba, aby se internetu přizpůsobili vlastníci autorských práv. Troufám si tvrdit, že více jak polovina lidí dnes stahuje pouze proto, že je to nejjednodušší cesta, jak se k obsahu dostat. Jednoduché zakoupení hudby přes internet je v ČR pouhou fantazií. Ano, existuje několik obchodů typu ilegalne.cz, ale dostanete v nich ke stažení cédéčko s neotagovanými WMV soubory, které vaši mpétrojku asi moc nepotěší. A pokud byste si chtěli stáhnout hudbu třeba z iTunes, musíte, na rozdíl od stažení z rapidshare, porušit zákon. O online nakupování filmů se snad raději nebudu ani zmiňovat.
Domnívám se přitom, že není příliš těžké poskytnout obsah ve vysoké kvalitě online. Věřím, že jakmile se k tomu nějaký vydavatel odhodlá, přinese mu to nečekané zisky a další jej budou následovat.
Jak by se to dělat nemělo 2: Druhou ukázkou, jak by se to dělat nemělo, je pro mě Česká pirátská strana a pirátské strany obecně. Právo na duševní vlastnictví považuji za jedno z lidských práv a stavím ho rozhodně výš, než právo mít zdarma dostupné cokoliv mě napadne. Vyjádření: „Autorské a patentové zákony se musí buď radikálně změnit, nebo úplně zrušit,“ je pro mě nepřijatelné a volební program České pirátské strany bych se nebál v některých pasážích („Místo monopolu – tvořit spolu“) přirovnat k programu komunistickému. Ke komunistům internetového věku, kteří místo reálného majetku znárodňují duševní vlastnictví a jeho ochranu vracejí hluboko pod úroveň dnešní Číny.
O tom, že tendence zamezení porušování autorských existuje, není pochyb. Příklady mohou být zákon HADOPI ve Francii, který však byl sestaven velmi nešťastně a následně zrušen ústavním soudem, nebo kauza okolo Pirate Bay. Celkově podobné nahodilé zásahy považuji za nevhodné řešení. Nejprve je třeba rozsáhlá veřejná diskuze o nových pravidlech a teprve až vstoupí v platnost, je možné podle nich soudit. Soudit podle současných, takřka neexistujících zákonů nemá smysl.
Obsah seriálu
„Žádná ochrana není natolik silná, aby se nedala prolomit,“ zaznívá často z úst skeptiků ohledně ochrany autorských práv. Nebylo by však dobré notorickým stahovačům situaci alespoň ztížit? Právě na to, jaké změny jsou nutné, se podíváme v tomto díle série článků o budoucnosti internetu. (
K čemu je Flattr?)
Pěkně napsáno, s tvým postojem k ČPS souhlasím. A nakupování hudby v čechách je vážně tragické, nikdo se nemůže divit, že lidé raději stahují hudbu z rapidu a ulož.to
Tady je vidět naprosté nepochopení programu ČPS. Slovem ,,nepochopení“ maskuji lenost autora si program přečíst. Vyjít z jedné věty je absurdní. A nevěřím, že si ho přečetl, protože by to jinak nemohl napsat.
O neznalosti autorského práva ani nemluvím, protože každému trochu rozumnému člověku musí být jasné, že ten potřebuje akutně právě radikální změnu, protože dělá problémy jak konzumentům, tak autorům.
ČPS mluví o ,,právu na informace“ a o ,,informační společnosti“, ale ne o tom, že by snad chtěla, aby se autorům za jejich dílo neplatilo či aby byli nedostatečně oceněni, jak si hloupě myslí například pan Kalousek.
Základní idee ČPS jsou chvályhodné, já osobně mám problém v jejích lidech, jejich chování a vystupování. Jejich prezentace je právě problematická, nedivím se tedy ani tomu, že článek byl vůči nim dost nelibý. Autorům postoj však čiší z neznalosti, toto ho neomlová!