Jelikož recenzí Proměny se na internetu již pár objevilo, v té své jsem se rozhodl spíš než na pocity, které z knihy mám (a jež jsou doopravdy skvělé), zaměřit především na postřehy zpracované na základě vlastních poznámek, které jsem si během četby dělal.
Leden, léta Páně 2112. Po celém světě probíhají masivní protesty a demonstrace. Vlády států spolu se zástupci výrobního průmyslu v utajení podepsali smlouvu REPTA, zakazující replikaci materiálů a věcí bez povolení původního výrobce. Světové elity se touto smlouvou pokouší zabránit šíření nového vynálezu – replikátoru – a udržet tak moc ve svých rukou.
Tím, že pomůžeme druhým, pomůžeme ve výsledku sami sobě. A bude to platit mnohem spíš, když tím druhým bude soused Pepík, než když jím je banka na Wall Street.
Jak je pravděpodobné, aby Američané po deseti letech hledání Usámu konečně vypátrali, při pokusu o zadržení jej omylem střelili přímo do hlavy, a pak jej bez větších cavyků hodili do moře na blíže neurčeném místě?!
K tomuto článku mě inspiroval článek „Hnilobný lid, hnilobná politika“, který zveřejnil Elensar na svém blogu. Rovněž si myslím, že nedostatek lidské slušnosti na dnešní politické scéně je hlavní příčinnou její dlouhodobé krize a nezájmu voličů. Na rozdíl od Elensara však nebudu nestranný a podpořím člověka, o kterém jsem přesvědčen, že morálkou a lidskou slušností oplývá.