V září loňského roku jsem nastoupil na školu, která mě nebavila, a o které jsem od začátku věděl, že její úspěšné absolvování není reálné. Měl jsem se přizpůsobit cizímu prostředí, novému způsobu života a k tomu všemu mi zbývalo několik náročných zakázek z prázdnin. Začalo toho na mě být moc.

Místo abych problémy řešil, trávil jsem celé dny sledováním filmů, bezcílným flákáním na Facebooku, ponocováním a spánkem do pozdního odpoledne. Přestože má nespokojenost rostla a stále častěji jsem upadal do depresí, od problémů jsem pořád utíkal.

Až jsem jednou při brouzdání na internetu narazil článek Petra Máry o GTD. Zjistil jsem si víc a velmi mě to zaujalo. Getting Things Done mi jako time-managmentová metoda slibovala řešení nahromaděných problémů a Petr Mára vyhlížel jako prototyp spokojeného člověka bez starostí, užívající si života plnými doušky. Po zhlédnutí Digitu na téma GTD jsem se rozhodl, že metodu vyzkouším.

Pročetl jsem desítky článků včetně knihy „Mít vše hotovo“, vybral si vhodné pomůcky a pomalu začal budovat svůj systém. Postupně jsem jej vylepšoval a procházel různými nástroji od RTM přes Doit.im až k dnešnímu GQueues. Používané nástroje však nejsou zas tak důležité. Daleko důležitější je změna, která zasáhne vaši mysl, vaši práci, váš život.

Deprese odezněly a já přestal utíkat od svých problémů. Rychle jsem se zbavil povinností, u kterých jsem si uvědomil, že mi nic nepřináší. Školu, která mě nebavila, jsem opustil s vědomím, že za rok zkusím jinou, odpovídající mým představám. Začal jsem mnoho nových projektů, přijal nové zakázky, založil blogy MyMaemo.cz a BadGuy.cz, zlepšil pracovní proces a udělal nový web pro Web-project.cz. Najednou jsem zvládal mnohem víc úkolů a zároveň se zbavil špatného pocitu, že práce čeká, když jdu s přáteli na pivo.

Od té doby se GTD držím. Získal jsem kontrolu nad přítomností a začal hledět více do budoucnosti. Napadají mě dlouhodobé projekty a cíle, získávám nové pozitivní návyky. Když o tom tak přemýšlím, cítím se lépe než kdy dřív.

A pro koho článek píšu? Především pro ty, kteří jsou na tom podobně, jako já před šesti měsíci. Třeba to bude můj článek, na který narazíte jako já na článek Petra Máry. Třeba si budu moct na vašem blogu jednou přečíst titulek „Jak mi BadGuy změnil život“.