>> Zobrazit v režimu ReadabilityAutocenzura je zlo!
Dnešní článek bude tak trošku filosofický. Inspiroval mě k němu můj poslední, poměrně kontroverzní článek, který kromě toho, že se stal nejúspěšnějším příspěvkem na mém blogu, ve mně vyvolal řadu otázek.
Článek „Logo za 21000 aneb srážka s blbcem“, ve kterém jsem se dostal do sporu s jistým exotem a pobavil tak značnou část IT komunity, mi potvrdil známou pravdu, že o kontroverzní článek je vždy největší zájem. Jeho uvedením jsem dvojnásobně překonal rekord návštěvnosti blogu, četnost komentářů i veškerá má očekávání. Přesto jsem večer po jeho uvedení neměl dobrý pocit. Néšlo o to, že bych se domníval, že jsem někomu ukřivdil, nebo že bych s názory uváděnými v článku nebyl ztotožněn. Bál jsem se stopy, kterou po sobě na internetu zanechávám.
Článek ve mně vyvolal otázku, zda mohu na svém blogu, který je naprosto jasně spojen s mou osobou, svobodně publikovat názory bez ohledu na to, jaký budou mít důsledek na mé podnikání. Přemýšlel jsem o dopadu článku, pokud by jej četli moji klienti či obchodní partneři. Co když budou s tím exotem soucítit a mě budou mít za agresivního, namyšleného bloggera?
Podle mého chápání je blogování jedinečný způsob sdílení informací, který nemá obdoby. Díky tomu, že mezi pisatelem a příjemcem sdělení neexistuje prostředník, zůstává informace naprosto nezkreslena. Blogování považuji za absolutní možnou svobodu a právě v tom, že mohu svůj ničím nezkreslený názor sdělit veřejnosti, je jeho síla. Otázkou však zůstává, zda mi využití této síly přinese více škody nebo užitku. Pokusím se nad tím v několika následujících řádcích zamyslet.
Pokud bych se ohlížel, zda můj blog bude číst potenciální klient, rozhodující se na základě mých článků o navázání spolupráce, nemohl bych napsat vůbec nic. Už tím, že na můj Twitter napíšu „Ti co volí Paroubka, se patrně domnívají, že slovo vůl je od slova volit.“, bych mohl teoreticky přijít o 28% zákazníků, kteří si status přečtou. Nejdůležitější otázkou tedy je, zda mám vůbec zájem o klienta, který s mými názory zásadně nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že se výrazně liší náš osobní pohled na svět, je velice nepravděpodobné, že v pracovních záležitostech bychom se shodli. Totéž co pro klienty platí i pro obchodní partnery. Beru to zkrátka tak, že člověk, který si přečte můj blog a usoudí, že jsem debil, není hoden spolupráce se mnou. O takovém člověku bych nejspíš také usoudil, že je debil a s debily já nespolupracuji.
Po uvědomění si tohoto závěru, vnímám svůj poslední článek opět v dobrém světle a i nadále jsem připraven psát cokoliv, co mě napadne a co si myslím. Nepřemýšlet o tom, co na článek řeknou lidi, by podle mě měla být zásada každého dobrého bloggera. Takové přemýšlení je totiž cenzura jako každá jiná a připravuje bloggera o onu obrovskou dávku svobody, kterou mu blog nabízí.
A co vy? Spojujete blog se svým jménem? Přemýšlíte, jaké důsledky pro vás mohou v budoucnu vaše články mít?
Dnešní článek bude tak trošku filosofický. Inspiroval mě k němu můj poslední, poměrně kontroverzní článek, který kromě toho, že se stal nejúspěšnějším příspěvkem na mém blogu, ve mně vyvolal řadu otázek.
Článek „Logo za 21000 aneb srážka s blbcem“, ve kterém jsem se dostal do sporu s jistým exotem a pobavil tak značnou část IT komunity, mi potvrdil známou pravdu, že o kontroverzní článek je vždy největší zájem. Jeho uvedením jsem dvojnásobně překonal rekord návštěvnosti blogu, četnost komentářů i veškerá má očekávání. Přesto jsem večer po jeho uvedení neměl dobrý pocit. Nešlo o to, že bych se domníval, že jsem někomu ukřivdil, nebo že bych s názory uváděnými v článku nebyl ztotožněn. Bál jsem se stopy, kterou po sobě na internetu zanechávám.
Článek ve mně vyvolal otázku, zda mohu na svém blogu, který je naprosto jasně spojen s mou osobou, svobodně publikovat názory bez ohledu na to, jaký budou mít důsledek na mé podnikání. Přemýšlel jsem o dopadu článku, pokud by jej četli moji klienti či obchodní partneři. Co když budou s tím exotem soucítit a mě budou mít za agresivního, namyšleného bloggera?
Podle mého chápání je blogování jedinečný způsob sdílení informací, který nemá obdoby. Díky tomu, že mezi pisatelem a příjemcem sdělení neexistuje prostředník, zůstává informace naprosto nezkreslena. Blogování považuji za absolutní možnou svobodu a právě v tom, že mohu svůj ničím nezkreslený názor sdělit veřejnosti, je jeho síla. Otázkou však zůstává, zda mi využití této síly přinese více škody nebo užitku. Pokusím se nad tím v několika následujících řádcích zamyslet.
Pokud bych se ohlížel, zda můj blog bude číst potenciální klient, rozhodující se na základě mých článků o navázání spolupráce, nemohl bych napsat vůbec nic. Už tím, že na můj Twitter napíšu „Ti co volí Paroubka, se patrně domnívají, že slovo vůl je od slova volit.“, bych mohl teoreticky přijít o 28% zákazníků, kteří si status přečtou. Nejdůležitější otázkou tedy je, zda mám vůbec zájem o klienta, který s mými názory zásadně nesouhlasí. Vzhledem k tomu, že se výrazně liší náš osobní pohled na svět, je velice nepravděpodobné, že v pracovních záležitostech bychom se shodli. Totéž co pro klienty platí i pro obchodní partnery. Beru to zkrátka tak, že člověk, který si přečte můj blog a usoudí, že jsem debil, není hoden spolupráce se mnou. O takovém člověku bych nejspíš také usoudil, že je debil a s debily já nespolupracuji.
Po uvědomění si tohoto závěru, vnímám svůj poslední článek opět v dobrém světle a i nadále jsem připraven psát cokoliv, co mě napadne a co si myslím. Nepřemýšlet o tom, co na článek řeknou lidi, by podle mě měla být zásada každého dobrého bloggera. Takové přemýšlení je totiž cenzura jako každá jiná a připravuje bloggera o onu obrovskou dávku svobody, kterou mu blog nabízí.
A co vy? Spojujete blog se svým jménem? Přemýšlíte, jaké důsledky pro vás mohou v budoucnu vaše články mít?
Docela sdílím tvůj pohled na tuhle věc, ale problém je tom, že dnešní společnost, vlastně tedy svět, se hrozně rychle mění. Dvacáté století je toho důkazem. Když něco činíš za císařpána, za první republiky tě za to odsoudí, když se tedy chováš podle první republiky, za druhé světové války tě zabijou. Po válce by tě zase odsoudili za válečné zločiny a po roce 48 za to co bylo tři roky po válce.
Někdo může namítat, že lidstvo je poučené a že už je to dávno za námi, ale argumentem proti je to, že ještě před dvaceti lety se děly věci, za které se dnes (opět) soudí. A tak není jasné, co se příštímu režimu v tvých mnoha názorech znelíbí, ale každopádně je tu ta možnost a být tebou dával bych si pozor na VELMI kontroverzní názory, kterých se ale zatím nedopouštíš.
Jinak pěkný příspěvek, škoda že ne tak filosofický, jak jsem čekal
Mimochodem, pokud jde o Paroubka, zrovna o víkendu jsem u něj našla jednu jedinou dobrou vlastnost – na rozdíl od reklam není ve stejnou dobu na všech stanicích.
Vřelý dík vynálezu dálkového ovládání.
–––-
To od Elensara je velice výstižně napsáno.
Já s vašimi názory dost často nesouhlasím, ale považuju je za zajímavé, čtivě napsané a pro mě v lecčem poučné. Raději budu číst Badguye než nějakého hodného, beznázorového chlapečka.
Vaše je svoboda psát, moje číst.
Nicméně život není všude tak jednoduchý, aby záleželo na víc na názorech klienta než na jeho solventnosti a ochotě platit. Věřte mi, že stačí nepříznivá kombinace
okolností, které nemůžete ovlivnit, a některé věci přehodnotíte.
No a taky je váš blog 1 z 10 důvodů, proč už mám konečně vlastní.
Elensar: No nepředpokládám, že bych byl za dvacet let souzen za svůj blog
Tak vlivný ještě podle mě není. Ale kdo ví, možná si za dvacet let jeho excelence Paroubek, slunce naše jasné, jediný, nejmocnější a nejmoudřejší vladař český, přečte, že jsem o něm napsal, že je vůl a půjdu si sednout 
–––
fialka: Děkuji za komentář, informace, že mě někdo rád čte samozřejmě potěší, i když se mnou nesouhlasí
Jinak si nemyslím, že by byl život tak jednoduchý, ale vycházím z toho, že potencionální klient, na kterého moje názory budou působit tak negativně, že mě kvůli nim neosloví, pravděpodobně nebude člověk, s kterým se mi bude dobře spolupracovat. A při tvorbě webů je ono naladění na stejnou vlnu mezi tvůrcem a zákazníkem velice důležité. Zatím si tedy myslím, že blog mi přinese více výhod než nevýhod, třeba i tak, že mi naopak nějaké jiné klienty přivede.
Nedávno jsem přemýšlel o něčem podobným. Dospěl jsem k tomu samému závěru.
Tak vás tady zdravím děti.Měl bych malou poznámku.Jestli chlapče máš vůbec čas na tvorbu nějaké práce,když popisuje a urážíš kde koho!Tvoje filozofické myšlenky jsou sice zajímavé to musím uznat,nic méně názory jednotlivce fungovali v roce 1945.A pokud předpokládám,ty nejsi novodobý Hitler.Měj svůj blog a bud ješitný ze svích názorů,já po tobě někdy tu dvacetikorunu hodím.a hlavně po mě nechtěj sociální dávky.Krásný večer všem
Rozumíš Bedguji? Ty nejsi novodobý Hitler!
Ty nebudeš úspěšný! 
:D Ani sociální dávky ti nedaj! 
Přemýšlet nad důsledkem našeho jednání by mělo být vlastností každého člověka. Bohužel spoustu z nás ani nějaký důsledek nenapadne.
Jako malý živnostník a člověk uvažující o využití vašich služeb, mohu s klidem říct, že po přečtení článku jste mne spíše utvrdil v tom si vybrat právě Vás než konkurenci. Člověk který razí vlastní názor je vhodná volba, na každém rohu totiž narazíte na přetvářku kvůli boji o klienta. Takže hlavu vzhůru Váš článek byl na místě.
To prcek: takhle se uvedl, dle Vás uražený pán.:„Dobrý den, dovolte abych se představil a poradil Vám jak na web. Dám několik příkladů jak tento web vylepšit: 1. logo, kvalita loga je příšerná….. tohle by mi stačilo na mnohem ostřejší reakci než napsal Badguy. Uvažování toho rádoby podnikatele je vrchol sněhuláctví a vy tady budete vzpomínat rok 1945 a Hitlera? Dejte se dohromady.
Taky je pro mě podstatnější, co si myslím já o sobě a nikoliv to, jak na mě budou nahlížet ostatní.
V dnešní době je podobné myšlení úctyhodné. Děkuji za spříjemnění dne díky tomu, že ne všichni dají přednost zisku před charakterem.
Myslenka, kterou clanek konci, se mi velmi libi. I kdyz normalne uvazuji spise jako Elensar s nekdy az nezdravou davkou paranoie, za clanek chvalim