„Někdy mi přijde, že lidé přestávají věnovat pozornost věcem dřív, než je do hloubky pochopí a uvedou do praxe.“
Milionové impérium – pro některé kontroverzní online kurz, pro druhé příležitost jak vybudovat úspěšné podnikání na internetu. Největší info-marketingová kampaň v historii českého internetu, kterou vás v posledních týdnech zaručeně neminula. Aktivně jsem se zapojil i já. A jelikož jsem kromě pozitivních reakcí objevilo i několik opačných, rozhodl jsem se zcela otevřeně podělit, jak já osobně celou situaci vnímám.
Rád bych vám představil někoho, kdo má cestu od řadového zaměstnance k milionáři již za sebou. Jeho jméno je David Kirš, neuvěřitelně mě inspiruje a je živoucím důkazem, že předávat vlastní zkušenosti druhým se zkrátka vyplácí.
Jak jistě víte, kromě psaní tohoto blogu, překládám i články Lea Babauty na zenhabits.cz. Dělám to již rok a půl a za tu dobu jsem se sám hodně naučil.
Místo 5ti hostingů stačí pouze jeden multihosting, který poskytuje nadstandardní parametry a mnoho dalších výhod.
Jelikož recenzí Proměny se na internetu již pár objevilo, v té své jsem se rozhodl spíš než na pocity, které z knihy mám (a jež jsou doopravdy skvělé), zaměřit především na postřehy zpracované na základě vlastních poznámek, které jsem si během četby dělal.
Občas se mi stane, že jen tak brouzdám po netu, jedu svých pár oblíbených stránek pořád dokola, a vlastně se nudím…
Leden, léta Páně 2112. Po celém světě probíhají masivní protesty a demonstrace. Vlády států spolu se zástupci výrobního průmyslu v utajení podepsali smlouvu REPTA, zakazující replikaci materiálů a věcí bez povolení původního výrobce. Světové elity se touto smlouvou pokouší zabránit šíření nového vynálezu – replikátoru – a udržet tak moc ve svých rukou.
Nedávno jsem shlédl film Černý jestřáb sestřelen, který, točen dle skutečné události, vypráví o zpackané operaci amerických jednotek, jež si vyžádala 2 sestřelené bojové vrtulníky, 19 životů a 73 zranění na straně Američanů a asi tisíc (!) mrtvých Somálců.
Jedni se obklopují symboly a o samotné podstatě nemají moc tušení. Druzí chápou podstatu a symboly je nezajímají.
Mluvil jsem o změně názoru, ale není to jen tato změna, které se většina z nás tolik bojí. Je to každá větší změna. Změna je něco, čemu se chceme vyhnout. Čemu se chceme vyhnout i přes to, že je to naprosto nemožné. A možná právě marná snaha vyhýbat se změnám, dělá život únavným a vyčerpávajícím.
Tím, že pomůžeme druhým, pomůžeme ve výsledku sami sobě. A bude to platit mnohem spíš, když tím druhým bude soused Pepík, než když jím je banka na Wall Street.
O čem přemýšlím bez toho, abych to dal na papír, to je velmi nezřetelné, nedokážu se na to podívat a říct: „Aha, o tomhle si myslím toto“. Nedokážu jasně vidět souvislosti mezi svými myšlenkami. Ty se ukazují až v momentě, kdy si je sepíšu.
Michal Škoula mě svým komentářem přivedl na zajímavou otázku. Psal jsem o přirozené produktivitě a on se zeptal: “Je to tak skutečně nebo tě to víc baví, protože si namlouváš, že to tak je?” Nejprve jsem chtěl napsat něco jako “A sejde vůbec na tom?”, ale pak mě začaly napadat další otázky.
“Nikdo tě nemá rád. Všichni tě nenáviděj. Posereš to. Usměj se, čuráku…” Tak nějak se motivuje Bruce Willis v dnes již legendární scéně filmu Poslední skaut.
V nedávném článku O změně názoru jsem popsal dva přístupy, mezi kterými vidím rozpor podobný mnoha jiným otázkám. Měli bychom se soustředit na čas, jakožto minulost a budoucnost, a udržovat konzistentní názor? A nebo bychom se měli odevzdat přítomnosti a na svých předchozích názorech nikterak nelpět?
Strach ze změny názoru je zajímavá věc, kterou v poslední době na sobě a kolem sebe pozoruji. Strach z nekonzistence, z jakéhosi narušení osobní kontinuity, popření vlastního já tím, že to, co jsem si dosud myslel, přestanu považovat za směrodatné.
Jak jste si mohli všimnout z předchozích článků, probíhá ve mě jakási změna. Snažím se žít přítomně, bez cílů a očekávání a dělat to, co právě dělat chci. Stále si nejsem jistý, zda takový přístup může dlouhodobě fungovat, právě to jsem se však rozhodl vyzkoušet.
Jak jste si mohli všimnout z předchozích článků, mám v posledních týdnech dosti přemýšlivou náladu. A odrazí se to i v dnešním příspěvku. Chtěl bych říct něco o dualismu úspěchu a neúspěchu, radosti a smutku, dobra a zla. Příspěvek to bude krátký.
Dnešní článek bude jenom krátký. Posledně jsem mluvil o nesmyslnosti cílů, a chtěl bych se k tomu vrátit. Konkrétně bych chtěl rozvinout část, ve které jsem se věnoval dokonavým a nedokonavým slovesům a jejich návaznosti na cíle a smysl.
Prožívám vnitřní změnu. Nevím, jak jinak to nazvat. Někteří to nazvali vyhořením, já to doteď nazýval podzimním útlumem, který mi přichází v tuto dobu pravidelně. Ale ani jedno z označení neodráží skutečnost. Je v tom něco víc. Je v tom uvědomění.
Publikovat článek, který myslíte vážně, který není vykonstruovaný, ale vychází z vašeho nitra, bývá velmi těžké. Je to těžké i po letech psaní, po tom, co jsem ten pocit, jako bych byl nahý, nesčetněkrát překonal. Píšu-li se záměrem napsat článek nebo píšu-li zkrátka jen proto, abych popsal, o čem zrovna přemýšlím, v tom je obrovský rozdíl.
Cíl je ten drobný okamžik, kdy jej škrtnete ve svém todo listu a vymyslíte nový. Cesta je zbytek vašeho života. Nemyslete tolik na cíle a o to víc si užívejte cestu.
Znáte to? Něco, co máte dlouhou dobu v plánu, ale realizace stále nějak pokulhává. V mém případě to bylo poznávání nových lidí. Je tomu něco přes půl roku, co jsem si uvědomil, že bych chtěl většinu lidí, které znám z blogu, Twitteru, zkrátka z internetu, poznat také naživo. Můj plán byl věnovat tomu letní prázdniny. Jenže jsem odjel do Chorvatska a žádné poznávání se nekonalo. Když jsem se vrátil, dále jsem to odkládal…
Tak na tohle já nemám. Budu vypadat jako magor. Dobré nápady je třeba chránit. Nedokážu to, co jiní. Můj život ovládají druzí. Smyslem života je daleko to dotáhnout.
Strach je naší jedinou překážkou. Neskrývám své vlastní Já a to mi dává svobodu. Dobré nápady je třeba vykřičet do světa. Cokoliv si o sobě myslíte, je pravda. Život je mentální hra. Smyslem je dělat, co mě baví a vést život vyrovnaný ve všech ohledech.
Díváte se na dva pohledy, kterými lze vnímat svět.
Rád bych vám představil svůj nový, experimentální kurz, který jsem se v návaznosti na připravovaný ebook Ranním ptáčetem za 30 dnů rozhodl spustit. Jedná se o online sociální kurz brzkého vstávání, který vám v jeho pilotní BETA verzi nabízím úplně zdarma.
Tak a je tu další díl mého videocastu, tentokrát na téma prokrastinace.
Dnes jsem se pokusil zaběhnout půlmaraton, a neselhal jsem! …jen jsem to zkrátka nedal.
V 2. dílu svého videocastu Kdo neviděl, nepochopí se budu věnovat motivaci a zároveň vám představím ebook 20 tajemství motivace Lea Babauty, který jsem přeložil a prostřednictvím zenhabits.cz před pár dny vydal.
Protože do psaní článků se mi poslední dobou příliš nechce, rozhodl jsem se vyzkoušet opět něco nového. Natočil jsem video, ve kterém bych vám chtěl představit svůj nový videocast, který teď budu více (či méně) pravidelně natáčet.
Pod jedním z mých posledních článků Mordemy do diskuze napsal: „Na mě to působí, že neustále hledáš zkratky, kterými bys rád osral život…,“ a i když sem se s ním nedokázal úplně shodnout, myslím, že je na tom něco, o čem stojí napsat.
Dočetl jsem Knihu o štěstí od bývalého molekulární biologa a současného buddhistického mnicha Matthieu Ricarda, a musím říct, že mě velmi oslovila… a vzbudila ve mně otázku.
Robert Fulghum ve své knize Třetí přání rozvíjí zajímavou myšlenku – myšlenku o vztahu člověka a jeho svědka. Ač mě jinak kniha příliš nezaujala, myšlenku tzv. svědka jsem přijal za svou, a i když ji možná chápu trošku odlišným způsobem, rád bych se o ní v tomto článku rozepsal.
Za těch pár dní, co testuji Google+, mi došla jedna věc. Kvalitní obsah, o kterém se mluví, se zde dokáže šířit daleko rychleji než v ostatních sociálních sítích. Může zato systém řazení příspěvků v Google+.
Někteří Google+ již několik dní spokojeně využívají, jiní váhají a přemýšlejí, co jim tato nová sociální síť vlastně může přinést. Právě pro ty dosud váhající jsem sepsal tento článek, ve kterém se pokusím shrnout důvody, co má Google+ oproti Facebooku navíc, a proč se jej vyplatí minimálně vyzkoušet.
Jelikož Google+ je v posledních dnech IT tématem číslo 1, a nebojím se říct, že také nejdůležitějším krokem Googlu za posledních pár let, rozhodl jsem se sepsat myšlenky, které mě ve spojitosti s touto novou sociální sítí napadají.
Když jsem se rozhodl přečíst si Nepostradatelné, příliš jsem netušil, co od knihy očekávat. Ačkoliv její autor Seth Godin je takřka světovým fenoménem, byl jsem jeho názory dosud nepoznamenán, a ačkoliv jsem na internetu čas od času narazil na jeho blog, článků jsem si od něj přečetl jen minimálně. Přesto, nebo možná právě proto, mě jeho kniha mile překvapila. A možná dokonce změnila.
Vůbec nás nepřekvapuje, když si řemeslník brousí pilu nebo když sportovec tvrdě trénuje. Ale když pracovník s informacemi rozvíjí své schopnosti čelit vlastnímu strachu (ať už je to při navazování kontaktů, mluvení, vynalézání, prodeji či řešení složitých situací), nechápavě kroutíme očima.
- Seth Godin, Nepostradatelní
Jediná možnost, jak dostat to, co si zasloužíte, je vyniknout, pracovat s emocemi, být považován za nepostradatelného a vytvářet interakce, na nichž budou organizace i lidé výrazně závislí.
- Seth Godin, Nepostradatelní
Tzv. Appstory, ve kterých si může člověk pohodlně koupit aplikace, zaplatit za ně jedním kliknutím a nainstalovat rovnou do svého zařízení, se pomalu stávají běžnou součástí našich životů. A není divu, změna je to revoloční – otázkou je, jestli k lepšímu.
Stejnou otázku jako autorka článku si pokládám hodně často. Kde je hranice mezi přítomným bytím a nezodpovědným nicneděláním? Vždy když čtu texty od některého ze zarytých propagátorů přítomného bytí, nemohu se této otázky zbavit. Ačkoliv tuto duchapřítomnost uznávám, a odkazuji na ni dokonce i v podtitulu blogu, pocit, že budu-li myslet jen na přítomnost, zapomenu něco důležitého, ve mně přetrvává.
Tak a je to tu znovu, badguy.cz mění směr. Brzy to bude rok, co jsem zde napsal článek BadGuy zemřel. Ať žije BadGuy!, ve kterém jsem chtěl blog konkrétněji zaměřit. Za hlavní téma jsem si tenkrát zvolil osobní rozvoj a věci s ním spojené… a dnes se možná tak trochu vracím zpátky ke kořenům.
Už dřív jsem zde psal o hostingu v článku Jak mi hosting90 odstavil doménu, tenkrát se článek nesl v negativním duchu, a od té doby jsem hledal takový webhosting, který by mi po všech směrech vyhovoval… až jsem jej před pár měsíci našel.
Jak je pravděpodobné, aby Američané po deseti letech hledání Usámu konečně vypátrali, při pokusu o zadržení jej omylem střelili přímo do hlavy, a pak jej bez větších cavyků hodili do moře na blíže neurčeném místě?!
Říká se, že peníze nám štěstí nepřinesou. A přece to není pravda…
Můj bratr je právě teď v Itálii na poznávacím zájezdu, a brzy – poprvé ve svém životě – navštíví Řím. Až vystoupí v Římě z autobusu, může si říct: „Všechny cesty, po kterých jsem v životě šel, vedly do Říma… a žádná z cest, po kterých jsem šel, nevedla z Říma“. Na základě svých zkušeností tak může soudit, že Řím nelze opustit, protože všechny cesty vedou tam a žádná zpět. A já se ptám…
Dokonalý projekt vznikne následovně: Vymyslíme jednoduchý, ale ojedinělý nápad. Vezmeme ho, rozvíjíme, zlepšujeme, přicházíme s novými myšlenkami, přidáváme nové služby, vytváříme různé varianty… až do doby, než se z projektu stane neohrabný moloch s nesmyslně širokým záběrem. Poté…
Jste závislí na internetu? Já asi jo. Nikdy mě to nenapadlo, ale asi fakt jo. Vzpomínám, kdy jsem naposledy strávil den bez internetu. Nevím. A co bych vůbec dělal? Vždyť vše se dneska děje na internetu. Nebo ne?
Tak jo… jsem zvědavej, co ze mě dneska vypadne. Bude to deník, blogový zápisek nebo prostě jenom blábol? Jsem dneska už dost unavený, takže myslím, že poslední je nepravděpodobnější.
Svůj první Mac – MacBook Air 11″ – jsem koupil zhruba před měsícem, jako poměrně spokojený uživatel Windows. Jaké jsou mé první dojmy? Koupil bych si MacBook znovu nebo bych volil raději Windows?
Máte rádi Lea Babautu a jeho blog zenhabits.net? Pák vás můj dnešní článek jistě potěší. Že Leův blog neznáte? Nevadí, přesto čtěte dál. Chystám se vám totiž nabídnout zajímavé čtivo, a to v češtině.
Proč se nudím? Čeká tě něco, do čeho se ti nechce? To obvykle bývá důvod, proč se lidi nudí. Odkládají, místo aby se do toho pustili. Takže je něco, co bys teď měl udělat?
Před rokem a půl jsem si koupil sluchátka Koss s doživotní zárukou. Asi před půl rokem se mi rozbily. Řešením je vzít sluchátka, najít lístek a reklamovat je. Přesto jsem to dosud neudělal. Také určité věci stále odkládáte? Nejste-li GTD mástři formátu Davida Allena, pak věřím, že ano.
V článku ‘Měním vizi častěji než ponožky’ jsem si stěžoval, že nemám jasnou cestu, kterou bych se vydal. Jelikož jsem nemocný a válím se doma, dost jsem nad tím přemýšlel. Přemýšlel a pročítal zdroje inspirace. A protože na vás nezapomínám, rád se o ně podělím.
Dlouho jsem nepsal. Možná mě již máte za mrtvého bloggera. Nedošly nápady, došla chuť. O pár článků zpět jsem naznačil, že se chci psaním živit. Už nechci. A to je mimo jiné problém, o který se dnes podělím.
Tímto článkem bych se rád zapojil do řetězovky, kterou započal na svém blogu Lelkoun a kde zmiňuje zajímavé fráze, přes které lidé navštívili jeho blog. Někdy je to vážně zábavné čtení.
Čeněk si dal šlofíka. Čestmír ne. Čeněk vychrupuje. Čestmír vyřizuje. Čeněk začíná. Čestmír usíná. Čeněk pracuje. Čestmír surfuje. Čeněk má nápad. Čestmír se fláká. Čeněk se soustředí. Čestmír se zahledí. Čeněk má hotovo. Čestmír zítra nanovo.
Za dobu, co bloguji, jsem se naučil mnoho věcí, které můj blog posunuly vpřed. Věci, které se zdají samozřejmé, ale často se na ně zapomíná. Dokážete-li je plně využít, váš blog poroste a stane se úspěšným. Nevyužijete-li jich, váš blog upadne v zapomnění.
Peníze ve dvacátém století získaly obrovský význam a vnutily nám uniformovanou vizi úspěchu. Kdo dnes nemá velký dům, nejezdí drahým autem a nevydělává statisíce, není z hlediska společnosti úspěšný člověk. A jelikož lidé odjakživa po uznání a bohatství touží, ženou se za tímto povrchním cílem a nevnímají, že pravé bohatství není pouze o materiálních věcech.
To, že cílů dosáhnete, jen když na nich začnete pracovat, vám řekne každý. Zní to jako klišé. Je to slyšet ze všech stran. Málokdo je to však schopen opravdu realizovat. Jak poznat, jestli vás právě napadl skvělý nápad nebo úplná blbost, když ty nejlepší nápady obvykle jako blbost vypadají? Kde vzít odvahu a odhodlání? A vyplatí se vystoupit z komfortní zóny, když je to tak nepohodlné?
Vlastníte iPhone či jiný chytrý telefon? A cítíte se díky němu produktivní? Po mé měsíční zkušenosti s hloupým mobilem s vámi musím polemizovat. Smartphone vás nenechá odpočinout, odvádí vaši pozornost a přináší do života stres. Dám vám radu… Zahoďte ho!
Také máte pocit, že opravdu kvalitních článků o osobním rozvoji není na českém internetu mnoho? Zkusil jsem proto nalézt 10 nejlepších. Pátral jsem po článcích, které něčím vynikají, nabízejí zajímavé tipy či odlišný pohled na věc. A jak jsem dopadl? Posuďte sami.
Kdysi dávno jsem na internetu narazil na jedno video. Neměl jsem tenkrát zrovna nejlepší náladu, ale to video mě neuvěřitelně motivovalo. A pak jsem udělal chybu. Neuložil jsem si ho do oblíbených a brzy na něj zapomněl.
Znovu mi bylo připomenuto až před několika dny, kdy někdo na webtrh vložil podobné, ač méně kvalitní video. Rozhodl jsem se, že ho musím najít. Neznal jsem autora, jméno ani nevěděl, kde jsem ho tenkrát zahlédl. Hledání se dlouhou dobu nedařilo, až po několika hodinách jsem konečně uspěl!
Zastavit a jen tak se zamyslet. Kdy jste to udělali naposledy? V dnešní době, kterou charakterizuje nekonečná honba za úspěchem, je chvilka odpočinku často nepředstavitelná. Pokud však nezvolníme tempo a nezačneme více vnímat přítomnost, proběhneme životem s klapkami na očích.
Také máte oblíbené weby, které prohlížíte pořád dokola? Máte spoustu práce, ale předtím než začnete, je musíte zkontrolovat. Jdete se kouknout na Facebook, mrknete na Twitter, zkontrolujete email a RSS čtečku. Pak si uvědomíte, že jste dlouho nebyli na Facebooku a bludný kruh začíná odznovu.
Poslední dobou často přemýšlím o rozdílu mezi „rozvíjet svou osobnost“ a „zajímat se o osobní rozvoj“. První variantu, rozvoj své osobnosti, většinou provozují lidé skutečně efektivní, kteří nemají problém dosahovat úspěchů. Druhá varianta, zájem o osobní rozvoj, je však vlastní především lidem, které bych označil za snílky – perfekcionalisty. Možná myslíte, že zbytečně slovíčkařím, ale nenechte se zmást. Mezi snílkem a efektivním člověkem je jeden obrovský rozdíl – schopnost dosáhnout svých cílů.
Začít běhat bylo tím nejlepším rozhodnutím, které jsem v nedávné době udělal. Dlouho předtím jsem se žádnému sportu nevěnoval, celý den trávil u počítače a můj největší sportovní výkon byla cesta do hospody. Jakmile jsem poprvé vyběhl, všechno se změnilo.
V poslední době si často pokládám otázku, proč vlastně píšu blog? Dlouho jsem nic nenapsal a zdůvodňuji si to právě tím, že nevím, kam blog směřuje. Psát něco bez cíle je zkrátka daleko těžší, než kdyby se blog zabýval jednou věcí a měl komunitu vracejících se čtenářů.
Online GTD úkolovník, příjemné uživatelské rozhraní, které neruší od práce, a zároveň přítomnost většiny důležitých funkcí. To je NirvanaHQ.
Posledním tématem, které zmíním, než seriál o budoucnosti internetu uzavřu, je placený obsah. Nevím, kdy přijde, ani v jaké míře. Předpokládám však, že během několika let se stane běžnou součástí internetu. Rupert Murdoch je toho důkazem.
„Žádná ochrana není natolik silná, aby se nedala prolomit,“ zaznívá často z úst skeptiků ohledně ochrany autorských práv. Nebylo by však dobré notorickým stahovačům situaci alespoň ztížit? Právě na to, jaké změny jsou nutné, se podíváme v tomto díle série článků o budoucnosti internetu.
Provozovatel nebo diskutující? Kdo odpovídá za obsah webu? Právě těmito otázkami se budu zabývat v prvním ze série článků o změnách internetu, které nás čekají v následujících letech.
V současné době umožňuje internet takřka cokoliv, včetně věcí, které by snad umožňovat raději neměl. Bylo by však naivní myslet si, že se jedná o trvalý stav. Pojďme se podívat, jakých změn v chápání internetu se v následujících letech pravděpodobně dočkáme a jak se internet změní.
V září loňského roku jsem nastoupil na školu, která mě nebavila, a o které jsem od začátku věděl, že její úspěšné absolvování není reálné. Měl jsem se přizpůsobit cizímu prostředí, novému způsobu života a k tomu všemu mi zbývalo několik náročných zakázek z prázdnin. Začalo toho na mě být moc.
GQueues je téměř bezchybný online úkolovník, dokonale se hodící pro GTD. Neříkal jsem to posledně o Doit.im? Říkal, ale GQueues mám čím dál raději.
Dnes v noci jsem měl sen. Byl jsem předsedou vesmírného parlamentu a na můj projev čekal celý kosmos s obrovským očekáváním. Předstoupil jsem a pronesl: „Vážení a milí spoluobčané, rád bych vám oznámil, že jednání proběhlo úspěšně. Bůh souhlasil s mým návrhem a Velký krach se odkládá na neurčito.“
Dnešní článek bude tak trošku filosofický. Inspiroval mě k němu můj poslední, poměrně kontroverzní článek, který kromě toho, že se stal nejúspěšnějším příspěvkem na mém blogu, ve mně vyvolal řadu otázek.
Inspirován nápadem, který publikoval Fremy na svém blogu, jsem se rozhodl seskupit uživatele Twitteru, kteří žijí, pracují či studují v Ústí nad Labem.
K organizaci času využívám GTD, ale na počítači mám Windows. Jakou aplikaci zvolit? Tuto palčivou otázku jsem si kladl velmi dlouho a prošel mnoho možností. Nakonec jsem zůstal u polovičatého řešení ve formě online aplikace Remember The Milk. Přesto jsem stále sháněl něco lepšího, podobného jablečným Things. Až jsem se před nedávnem na GTD přednášce Petra Máry doslechl o Doit.im.
Jak jsem slíbil, přináším druhý článek zabývající se podcasty. Ukážu vám v něm, kde podcasty hledat a nabídnu seznam programů pro jejich přehrávání.
Přestože v zahraničí jsou podcasty již několik let běžným zdrojem informací, českých podcastů je zatím jako šafránu a mnoho lidí dosud netuší, co to vlastně ten podcast je. Sám jsem začal podcasty poslouchat teprve nedávno s příchodem mé Nokie N900 a musím říct, že jsem si to velice rychle oblíbil.
Před necelým rokem jsem hledal kvalitní hosting, který mi díky počtu hostovaných domén nabídne speciální, dealerskou cenu. Prošel jsem mnoho nabídek, ale žádná z nich mi nevyhovovala, dokud jsem nenarazil na HOSTING90. Nabídl mi slevu 50% již od tří hostovaných domén, čtyřměsíční zkušební lhůtu, vlastní corporate identity, zázemí silné společnosti a pohotovou podporu. Bohužel to růžově vypadalo jen ze začátku.
Jak se loupe banán je jedno z ožehavých témat, kterým vyvoláte vášnivou diskuzi za jakýchkoliv podmínek. My inteligentnější samozřejmě víme, že banán se loupe od…
Rok 2009 byl pro mě mimořádně úspěšný. Svůj byznys jsem velmi zprofesionalizoval a finanční výsledky tomu odpovídaly. V osobním životě se mi rovněž dařilo. Odmaturoval jsem s vyznamenáním, cestoval, užíval si života. A co plánuji do roku 2010?
Toto je reakce na Ahydův článek „Jak webtrh zkurvil celou jednu IT generaci“. Než budete pokračovat dál, doporučuji přečíst. Nepovažuju se sice za typického Webtržníka, přesto s obsahem článku nesouhlasím.
Stejně jako Firefox, přináší nyní i Google Chrome (ke stažení zde) dlouho slibovaná rozšíření a doplňky. Jejich knihovnu naleznete na https://chrome.google.com/extensions a nutno říct, že jich dnes je již poměrně velký výběr.
Nokia N900. Po dlouhé době zajímavý telefon od Nokie. Zcela nové ovládání, špičkové funkce, obrovský zájem veřejnosti. Jenže N900 není a nejspíš dlouho nebude.
Zaujalo vás spojení Hulán a sex? Tak o tom se v článku nedozvíte vůbec nic. Tématem článku je linkbaiting a nadpis posloužil jako malý příklad. Jestli Vás zajímá, jakými způsoby lze o sobě dát vědět na internetu, pak čtěte dál.
Každý uživatel internetu byl kdysi lama. Problém je, že víc jak polovina uživatelů lamou zůstane a do fáze inteligentního uživatele se dostane pouze mizivé procento.
